Vedle sebe

Asi podvědomě odkládám
poslední návštěvu tvého bytu

možná to způsobuje má
sebetrýznitelská pošetilost
neochota se definitivně rozloučit
přetnout i tu poslední křehkou spojnici
smazat tvůj obraz
tu nenávratně vypálenou jizvu
na mé sítnici

nebo možná naopak
pud sebezáchovy mě nutí
úplně chladně a bez pohnutí
být sakra konečně rozumná
a už tě nikdy nechtít potkat ani v myšlenkách
natož doopravdy

ale ještě pořád
máš doma věci
co mi patří

běžecké boty
tebou nepřečtený Mágův deník
růžový kartáček na zuby
pár vlasů na polštáři
nedokoukaný film
nedosněný sen
otisk prstů na rukojeti pánve
jiskru v oku
bláhovou důvěřivost
a schopnost milovat a věřit a odevzdat se a nebát se

poslední střípek mé slastné nedospělosti

a vlastně jsem tam asi zapomněla sebe
úplně celou
schovanou ve tvém objetí

jaká ironie
když jsi nikdy nebyl můj

přinesu ti nazpátek vše
co jsi mi kdy dal
je toho tolik že to nemůžu unést
ale neboj
budu se vracet
dokud nebude pryč i ten poslední záchvěv
co by mi tě mohl připomenout

na oplátku mi vrať všechno
co je moje

a hlavně se moc nebraň, prosím

bylo to přeci tvoje rozhodnutí
nebýt nic víc
než dvě tlukoucí srdce
co na okamžik leží vedle sebe
ale nikdy
se nedotknou