|
Někdy minulý týden vyprávěl v hospodě na venkově v Český Kanadě jeden známý, který mě zná od dětství, jak jsem v tý stejný vísce, kam jsem v 18 jezdila na brigády do hospody, když přišla bouřka, hodila na sebe plavky a šla tančit do deště. A já si to vůbec nepamatovala. Ale zní to přesně jako něco, co bych udělala. Dřív. A je tak skvělý se k těmhle poztráceným kouskům sama sebe vracet.
 03.08.2025 6 87(5) |
Štěstí a volnost
po větru konejší mou šíji
už zase smím
chodit do hor
po špičkách v dešti tančit
(jak jsem jen mohla zapomenout?)
dlaněmi hladit nebe
chodit do těch míst
kde mohu potkat
samu sebe
v samotě a přece spojená s tím vším
sem na mě nedosáhne
jsem svobodná
a stačí mi
že zase JSEM
a s jistotou vím kým
po větru konejší mou šíji
už zase smím
chodit do hor
po špičkách v dešti tančit
(jak jsem jen mohla zapomenout?)
dlaněmi hladit nebe
chodit do těch míst
kde mohu potkat
samu sebe
v samotě a přece spojená s tím vším
sem na mě nedosáhne
jsem svobodná
a stačí mi
že zase JSEM
a s jistotou vím kým
05.08.2025 - 11:28Při čtení se mi vybavil film - Milenec Lady Chatterleyové z roku 2022. Takové spontánní okamžiky jsou velmi osvobozující. Dlaněmi hladit nebe - tak to je úplně nejvíc. Moc děkuji, už jsem celý zmoknutý. Hezký zbytek dne. Miras
05.08.2025 - 09:28Orionka: Tak příště plavky a Leslie style! :D Mám ten kraj moc ráda, jezdím tam od dětství. Teď hlavně doufám, že obnoví úzkokolejku.
04.08.2025 - 14:38Jé, v České Kanadě jsem byla teď o víkendu a taky pršelo, a fest... Putovat dovnitř a posbírat se z kousků je fajn.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Do hor : trvalý odkaz
Následující deník autora : Polo-letní kompostárna
Předchozí deník autora : Z lásky
