Zase další smutná, nějak se mi poslední dobou nedaří být optimistka ve psaní, ale ono to zase přijde. Snad vás tou básní příliš nezklamu. :) A asi pro všechny, kteří už nás opustili a vydali se jinou cestou.

Další z mých neschopných neobratných výkonů. Ale snad nezklamu úplně. Omlouvám se za to, že je trošku chaotická.

První umělecký výtvor z 9. třídy (letoška) Zadání: Jazykový styl... Co jiného, než umělecký

Psáno někdy o hodinách přírodopisu a angličtiny :D Snad se bude aspoň trošku líbít

Přišlo mi že je špatné rvát to jako prózu do dlouhých řádků, ale vím, že ani jako poezie je to k ničemu. Snad ty řádky nejsou tak násilné jak mi připadají.

Pro jednoho člověka s obrovským nadáním ukrytým hluboko v sobě... Snad najde cestu ven...

Nevím, proč mě napadla zrovna v souvislosti v bohémským způsobem života :)

Jen pokus vyjádřit své pocity z toho, jak moc mi chybí dům mého dětství, protože to už je dávno pryč...

Všechno nějak začíná a končí... Pak končí.... Padáš... Tápeš... Hledáš oporu pro své paže.... Šeptáš odpusť.... Vše.... Ale vždy se vzpomíná NA TO DOBRÉ....

...Býval všemi obdivovaným umělcem, jednou prozřel na svět, pak přestalo se dařit... A upadl v zapomnění...Jednomu mému známému...

Opět pro někoho otsud...asi spíš jako omluva... :/ Znovu a pořád dokola... :( nevím, jak dlouho bude trvat, než se s jeho rozhodnutím smířím...

Já se prostě nemůžu soustředit na nic jiného, dokud nebudu vědět, že to nepominulo, že je to jinak... :(

Snad zas jednou budu tančit naplno

Konec devítky... Najednou se zastavím a zamyslím se... Proč jen to uteklo tak strašně rychle?

Dnes byl den, kdy se rozdávala naše poslední vysvědčení- chci se pokusit shrnout své pocity. Děkuji 9.A za všechna ta léta, za všechen prožitý čas s vámi. Jsem vám za to vděčná a tohle je to nejlepší, co jsem ze sebe dokázala dostat... A děkuji i všem učitelům, díky kterým jsme tam, kde jsme ... :)

to, o čem budu psát mě hluboce zasáhlo a hodně mě to od dotyčného mrzí