vanovaso:
To se tak někdy poštěstí:
Klíč k srdci a klíč ku štěstí
pasují do stejného zámku!
Pospěš, láska má na kahánku,
vzpomínky vypusť z komůrky,
ať starají se, potvůrky,
aby zas touha ožila
a staré city vzkřísila...;-)
To se tak někdy poštěstí:
Klíč k srdci a klíč ku štěstí
pasují do stejného zámku!
Pospěš, láska má na kahánku,
vzpomínky vypusť z komůrky,
ať starají se, potvůrky,
aby zas touha ožila
a staré city vzkřísila...;-)
vanovaso:
Co mi to jenom připomíná?
Snad vzpomínky na minulost
kdy všechno bylo ještě príma,
lásky a něhy v srdcích dost?
(*?-)
Co mi to jenom připomíná?
Snad vzpomínky na minulost
kdy všechno bylo ještě príma,
lásky a něhy v srdcích dost?
(*?-)
Je-li to přání
dítkem upřímnosti,
srdce Tvé, paní,
pravou lásku hostí!
;-*
dítkem upřímnosti,
srdce Tvé, paní,
pravou lásku hostí!
;-*
vanovaso:
Ze vší té hloubky hlava se až točí,
však vzdát se lásky? Tak to teda ne!
Chci líbat Tě a touhu pít z Tvých očí,
než v extázi se spolu spojíme...;-)
Ze vší té hloubky hlava se až točí,
však vzdát se lásky? Tak to teda ne!
Chci líbat Tě a touhu pít z Tvých očí,
než v extázi se spolu spojíme...;-)
Já to vidím jako jeden možný pohled, ale ne všeobecně platný. Ne každý spisovatel je zoufalec a spousta - a jak na potvoru, zrovna těch úspěšných :) - jich píše nikoli kvůli svým pocitům, ale pro peníze. A že by by každé psaní bylo upřímné? Nevěřím! :D
vanovaso: vanovaso:
Čtu to a trochu zmaten jsem,
však odtrhnout se nedokážu
dřív, než s posledním písmenkem,
teď obdiv svůj do veršů vážu...
;--*
Čtu to a trochu zmaten jsem,
však odtrhnout se nedokážu
dřív, než s posledním písmenkem,
teď obdiv svůj do veršů vážu...
;--*
Amelie M.: Máš pravdu. Jen bych to ještě trochu víc zobecnil: Přemýšlení někdy bolí. Proto si často radši něco nalháváme, necháváme si nalhávat a jsme ochotni uvěřit kdejakému dobře znějícímu blábolu. Asi tak :-)
Já si závěr vysvětluji tak, že je snadnější, se v ničem moc nešťourat, schovávat se za tmu.. nezabývat se hlouběji ostatními a nevidět tak, možná úmyslně, jejich opravdovou tvář..
Líbí.. zvlášt ta první..
Líbí.. zvlášt ta první..
V každém snu je ukryt kousek reality...;-)
Anebo tomu alespoň chceme věřit!
Anebo tomu alespoň chceme věřit!
Jiří Turner: Děkuji za milý komentář :)
taron: Jak stojí v názvu, je to věčný a obehraný příběh, pořád dokola :). Díky.
DDD: Děkuji! A já myslela, že je název zbytečně dlouhý... :)
Orionka: Nesourodá je proto, že jsou to dvě různé básničky, OK - upravím to, omlouvám se, že jsem tě takhle zmátl :-)
Určitě zaujala myšlenkami, ale připadá mi trochu nesourodá. Vlastně je tam spojnice - pesimismus, zahořklost, kterou je potřeba přisladit. Ale ze sladkého vína akorát bolí hlava :). A přiznám se bez mučení: závěr nechápu.
Čtu to bohužel až teď, takže Ti už jen mohu přát, aby ses vyrovnala co nejdříve s tím, co přišlo...;-*
Tolik láskyplné něhy v jednom jediném ženském srdci...;-)
Ano, přejme si svítání...
Ano, přejme si svítání...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Capik [16], ludvig lerian [15], smarstin [14], Kaliban [9], magdalena [6]» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.

