28.10.2014 - 11:27
13(12.)
Amelie M.: dar = definitiva, jednou provždy ... půjčka = něco dočasného, počátek a konec .. tak jsem to myslel
28.10.2014 - 11:26
20(20.)
Amelie M.: no ... Na stojáka taky můžu ... líbí se mi spontánní humor a s tou poslední větou .... zbytečný povzdech .... :)
28.10.2014 - 11:17
13(11.)
loner: ehm.. já se tedy nechci přít.. ALE..!! :)) Dle mého, to, co cítíš, je dar, který předáváš dál.. někomu ji daruješ ochotně a rád.. u jiného by jsi ten dar nejraději stáhl, protože není přijímán.. jenže, tyhle věci nejsou v naší moci.. Láska se nepůjčuje.. ;)
28.10.2014 - 11:14
20(19.)
loner: Cavemana jsem si musela vygůglit :) ještě jsem neměla tu čest.. nicméně mi to připomíná mé oblíbené "Na stojáka" :) Rozesmála mě ta poslední věta! Ach, jak upřímné! :)))
28.10.2014 - 10:39
1(1.)
Tak.. já zvláště oceňuji, trošku jinou formu, než jsem u tebe zvyklá.. I obsah mě docela zaujal.. hezká je :)
28.10.2014 - 10:38
2(1.)
Jednoduchá, i když s hlubokým základem.. a to se mi na ní líbí.. žádné složitosti, prostě syrové, jak to přinesl život.. ;)
28.10.2014 - 10:30
7(1.)
Báseň je to krásná... a bohužel , já si ty bohémy takhle představuji... a přitom kolikrát ta díla jsou tak nádherná...
28.10.2014 - 10:09
12(6.)
Amelie M.: ... nejdůležitější sdělení: "krásně mě ničí" ... asi tak :)
28.10.2014 - 10:08
20(18.)
Amelie M.: čemu se směješ? :) ... když jsem ji psal, vzpomněl jsem si na Cavemana ... a taky na to, že trávím docela hodně času v rock-pointu a různých jiných prodejnách sportovních potřeb a kochám se ... :)
28.10.2014 - 10:01
13(10.)
Amelie M.: láska není dar, půjčka, to možná ano, ale dar ne :)
28.10.2014 - 10:00
10(10.)
Amelie M.: dík, že ses zastavila .... s básněma je to tak, že jsou zkratkovité .... reálné pocity a situace jsou komplexní, báseň naznačí, ale nepoví všechno. Vzpomínám se na tu půlhodinu, když jsem ji onehdy psal. Jsem rád, že už podobné věci nepíšu, nevnímám, necítím ....
28.10.2014 - 08:05
12(11.)
Čekání v obrazech... všichni čekáme, někdo s nadějí, někdo beznadějně. Někdo na cestu do nikam, někdo na cestu kamsi, kam nikdo nedohlédne, každý jsme uzavření v naší malé čekárně, někdy nechceme a někdy jen tiše čekáme, bude, nebude, přijde, nepřijde, někdy prostě žijeme bez myšlenek na to, co bude, dokud to bude nepřijde... dokud nás neopustí naše brýle a my se už nebudeme chtít zvednout, možná by to bylo příliš jednoduché...
Díky, hluboký obraz...
Díky, hluboký obraz...
28.10.2014 - 00:03
18(17.)
dodám ještě dnešní myšlenku: existují určité věci, kde vnímáme jen změnu. Třeba rovnoměrný pohyb, nedokážeme vnímat rovnoměrný pohyb, jen zrychlení nebo zpomalení. Možná je to stejně i se štěstím, vnímáme jen změnu…