Leslie: Milá Leslie, rád ti odpovím na všechny tvé otázky, nejsem si jenom jistý, zda li se mne opravdu ptáš, nebo jen svým způsobem vzdoruješ tomu, co jsem ti napsal.:)
Ale popořádku:
Opravdu si myslím, že píšeme básně pro čtenáře a nemá to nic společného se snahou se někomu zavděčit. Není to v žádném rozporu s tím, že tvoříme ze své potřeby tvořit.
O vesmírných silách ovlivňujících tvorbu nic nevím, ale respektuji názor, že to tak někdo může vnímat. Stejné je to s múzami, které já vnímám jako synonymum naší invence cosi napsat. Se vším , co píšeš o sebepoznání, touze a nutnosti vyjádřit se souhlasím. Myslím, že to má v sobě každý. K tomu abychom to vnímali, není potřeba to ani napsat, ani vyslovit. Pokud to vyslovím nebo napíšu, sděluji to někomu dalšímu.
Báseň sice bude básní, i když ji nikdo nikdy nepřečte. Bude jen marná, protože nenaplní svůj smysl.
Umělec tvoří, jak sama píšeš, aby se vyjádřil. Vyjadřovat se sám sobě mi nepřijde smysluplné. To mi stačí o tom přemýšlet a vnímat.
Hezky píšeš o potřebě kritiky pro sebezdokonalení (a to i ve svém profilu), ale na žádost o vysvětlení reaguješ podrážděně. Jak to tedy je?
Myslím si, že když nás někdo nepochopí, mělo by být první naší otázkou: jestli já jsem se špatně nevyjádřil? A to platí nejen v poezii.
Myslím (obecně), že čtenáře si nevybíráme(pominu li zcela adresně směrovaná díla), ale čtenáři si vybírají nás. My jen tušíme, že někoho asi neoslovíme, protože nejsme jeho "šálek čaje", ale i v tom se můžeme sakra splést.
O tom, že máš "právo nevypovídat" na kritiku a dotazy nereagovat, je asi zbytečné psát. Co si pak o tom někdo myslí, už ovšem nemůžeš ovlivnit.
Není, myslím, žádný rozdíl mezi čtenářem píšícím a nepíšícím. Proč by měl být? V okamžiku, kdy čtu cizí dílo, stávám se čtenářem. Jakým, záleží na mnoha ohledech, ale asi ne (nebo nemnoho) na tom, jestli sám píšu. Kritika zdobí cit pro hodnocenou věc a hluboké znalosti, ne angažovanost v té věci.
Konečně ten, kdo si tvé dílo přečte, přemýšlí o něm, několikrát ho okomentuje, není asi tím, kdo si náhodou zapnul internet... a ejhle Leslie... Je to tvůj čtenář. A ten se s tebou pro dnešek loučí...
Měj se hezky.
Jirka

líbí

Wau, skvělý příběh. A hlavně pravdivý, spousta lidí propásne svou příležitost kvůli ,,důležitějším'' věcem a neřekne, to, co má na srdci. Vážně vydařený příběh.

Nejsi :-)

Jen tak mě to zajímalo, jak to člověk poslouchá každý den, začne o tom časem přemýšlet :)

Amelie M.: Já jsem na lásku, no ... Na papíře :-D Já miluju šeřík a konvalinky, cokoliv, co extrémně voní :-) Tulipány jsou fajn na jaře na zahrádce (chytrá poznámka floristy :-D), mam tam ty drahý střapatý a paňmámy jsou z nich celý hin a furt mi čučej přes plot :-)

Ty bláho, v patnácti letech napsat něco tak čtivého a poutavého, to klobouk dolů. Podle mě máš dost dobrý styl psaní a to, že sem tam někam uskočíš, to se v tak dobrém textu ztratí ;)

Zamila: Ty jsi na tu lásku vid? :-) Já tulipány miluju, takže, pokud někdy budu ještě psát o kytkách, tak především o nich.. Díky za komentík ;)

Yana: Amelie M.: Děkuji za pěkné komentáře. A Yani, napsala jsi to moc hezky a máš samozřejmě pravdu, taky mi pomohla nahlížet na mnohé věci jinak a pochopit je. Nezbývá než doufat, že můj a její čas ještě neskončil. Díky za takový komentář, namísto frustrace přichází pokora a vděk, že jsem se s ní vůbec kdy setkala.

Jééé, ta je krásná ... :-) Jedna z Tvých nej :-) Já mam taky dneska rozepsáno něco z busu o tulipánech, to je náhoda :-) Na jiný kytky se totiž dělaj blbě rýmy :-D ;-) PS: Já taky trpim nespavostí, ale to je tim, že na spaní nemam čas :-D

Nádherný příběh! Je to krásně napsané, citlivé, výstižné a vyvolává to ve čtenáři spoustu otázek. Myslím, že téma nešťastné lásky nic nepopíše tak dokonale, jako tento příběh.

Megynka: pracuje se na zhudebnění

Krásně rytmické :)

Jiří Turner: Opravdu píšeme básně pro čtenáře? Nebylo by příliš prvoplánové psát čistě jen proto, aby se autor zavděčil čtenářovi? Nemůže se stát, že by básník psal z jiného popudu? Třeba čistě jen proto, že ho cosi neovladatelně nutí snažit se vyjádřit nevyjádřitelné, jakási vyšší síla vede jeho ruku po papíře a básník se bez možnosti utéct stává prostředníkem mezi vesmírnou silou a běžným světem, podléhá našeptávání múz a nechává ožívat poezii pod svýma rukama? Nemůže básník tvořit poezii z nutkavé potřeby vyjádřit svoje pocity, prožitky svého nitra, nebo jen zaznamenat svůj náhled na svět, či jen zachytit detail, dojem, moment, který by očím nebásníka utekl? Nemůže umění sloužit třeba jako prostředek sebepoznávání? Čtenáři nejsou DŮVOD pro vznik poezie, ti stojí na samotném konci celého procesu, ne na začátku. Copak by báseň nebyla básní, kdyby ji autor nedal někomu přečíst? Básník může své dílo sdílet s ostatními, ale není to podmínkou pro jeho vznik. Umělec netvoří své dílo proto, aby se líbilo ostatním, ale pro potřebu něco vyjádřit nebo zachytit, a následná případná potřeba sdílení díla není příčinou jeho vzniku - je jeho důsledkem. A důvody k tomu mohou být různé - možná potřeba se zdokonalit a tedy poslechnout si různé názory, které nám dodají patřičnou perspektivu, možná radost z toho, když pak najdeme někoho, koho naše dílo osloví. Pro někoho se možná jedná o potřebu uspokojit své ego a někdo se třeba jen snaží zjistit, zda existuje někdo, kdo náš pohled sdílí a kdo nám rozumí, nebo zda zvládneme druhé dovést k zamyšlení. Zkrátka každý máme své důvody, proč se o svou poezii dělíme. A také si své čtenáře vybíráme - když naše díla zveřejníme, jsou sice teoreticky dostupná každému, ale to neznamená, že naše dílo pochopí každý. Čtenáře si tedy vybíráme již jazykem, stylem a formou naší poezie, ač možná mnohdy neúmyslně. Je-li naše poezie méně jednoznačná, je čistě volbou autora, chce-li své dílo veřejně vysvětlit, aby bylo čitelné opravdu pro každého, kdo zapne internet, nebo zvolí-li si publikum užší - takové, které si význam díla hledá (ať už nachází nebo nenachází) samo. Neříká to nic o autorově neschopnosti své dílo interpretovat.

A ještě poslední věc - vážně není rozdíl mezi čtenářem-básníkem a čtenářem-nebásníkem? Opravdu oba nahlížejí na poezii stejně? A opravdu bychom se oběma snažili své dílo vysvětlit stejným způsobem?

Krásná báseň, až nevím, jak to lépe vyjádřit. Je to něco tak lehkého, obyčejného ... že to prostě hřeje u srdce. Přesně to je ta láska, kterou by si každý z nás asi přál ... :)

Mušky by se asi našly, ale na tvůj věk je to fajn :). Zaujalo mě, jak se špatně schová pohlaví. Když jsi kvůli rýmu použila mužský rod, úplně mě to trklo - takhle prostě kluci nepíšou, je to jasně holčičí báseň. (Taky jsem to tak jednou udělala, pro změnu kvůli rytmu, a taky to nesedělo. :))

Máta: no to musíš číst před Vánoci, víš? :)) I když.. už na mě v obchodě hejkal SC.. :-/ Za chvíli budou Velikonoce :)) Díky

Je až s podivem, jak málo se na psancích využívá metafory. Ty metafory používáš ráda a poměrně často a jsou nápadité jako tato, kdy nevyhnutelnost osudu přirovnáváš k holoubkovi.

Většinou používáš volný verš, přitom do něj ráda vkládáš rýmy nebo vázané části, z mého pohledu proč ne. Tady naopak jakoby ses rozhodla pro vázaný verš od začátku, ale vůbec si nelámeš hlavu s rytmikou a když ti nevyhovuje zvolená struktura tak prostě použiješ jinou (poslední dvě sloky). Moc se mi nelíbí ani některé rýmy.
Takže souhlasím se Sucháčem, skvělý (bajkový) námět, z mého pohledu horší zpracování.

Jo dobrý, na to, že ti je 14... mě se to líbí)
(ikdyž já s tím věkem mám co říkat, že?:D)

Zamila: Pokud už jel, a já stále doufám, že má jen zpoždění, kašlem na to a pojedem autobusem, ne? :)