vanovaso: No jo no, básně mi pomáhají...jsou proto smutné, odevzdávám to někam dál...kamkoliv, komukoliv, snad jen, jestli pomáhají, než ubližují...
vanovaso: jsi velmi citlivá dušička a jak už jsem někde psala, na tebe štěstí čeká, jen se musíš smířit s tím, co bylo a už nebude a jít dál = štěstí už čeká... až ty budeš připravena.
Děkuji ti.
Děkuji ti.
ŽblaBuňka: PrimaDen: Amelie M.: vanovaso: Děkuji, děkuji všem, za to že čtete a snad mě i máte rádi :)
Yana: ...až to zabolelo! Děkuji za tak krásná slova.
vanovaso: všechno na světě nás posouvá vždy dál...i když to vlastně co se nám stává nechceme...nechceš tvou ztrátu muže, ale přesto ji musíš unést, abys byla zase někde dál = závisí jen na tobě, jak dlouho budeš vzdorovat, sebe trýznit ... protože i to vzdorování a trýznění tě posouvá, jen ty se trápíš, soucítím s tebou, ani nevíš jak.., jenže tak to asi je na světě zařízeno = prostě se smířit a odevzdat to všechno ... jen pokračovat dál v životě, smířen, nesmířen...jen jít dál.
vanovaso: proč, protože jsi čistá duše. Je to ztráta...a možná není, vlastně ani nevím pořádně koho jsem ztratila a možná ani neztratila, on se dá nosit v srdci, pořád a pořád...věčně.
vanovaso: Děkuji..., všechny mé básně jsou osobní, nejosobnější :))
vanovaso: ano, je strašně bolavá..., je o nepochopení se navzájem a o tom, jak nejbližší umí ublížit, i když vlastně nechtějí, nebo si to neuvědomují... je o ztvrdlých srdcích
Jééé, ta se mi líbí... Zase jako bych malinko ucítil lehounký závan Hraběte. Což je dobře. Je moc hezká :-)

