No, mám na to taky nepříjemnou vzpomínku, když mi umíral otec, byla jsem tak zničená a vysílená, že v noci zazvonil telefon( pevná linka), já ho vzala, se strachem, že se něco stalo otci a byl tam klid, jen v dáli se někdo bavil - to se tenkráte jedna nejmenovaná paní bavívala na úror druhých , že lidem po nocích volávala - ale já to normálně zaspala, položila jsem telefon a ráno si nepamatovala, že vůbec někdo volal, ale pamatoval si to manžel.

a taky se stalo, že když mě odvezla rychlá do nemocnice, tak taky v noci někdo volal a manžel měl strach, že mu volají, že jsem zemřela a taky byla pevná linka hluchá, - jen ticho, naštěstí to potom tu nejmenovanou paní asi přestalo bavit a našla si jiný koníček :))

shane: puero: vanovaso: Když jsem tak nad tím dnes dopoledne přemýšlela, pak jsem pochopila teprve pravou příčinu Puerového komentu. No, vy muži možná občas nahodíte udičku a čekáte, jestli se sama rybka nechytí a nezatahá váš za ten vlasec..., no, možná je to opravdu sen mnoha mužů nemuset dobývat, já vlastně na to dobývání nejsem, je to jedno, která strana dobývá, vono stačí dát jen najevo zájem a počkat, co dál...

ale pokud muž dává hodně okatě zájem o každou sukni, pak si to můžou ženy zase vysvětlit po svém a to je : prostě je to sukničkář...
a vono to může být přitom myšleno docela slušně a jednoduše.

a je to...
a když tak nad tím přemýšlím, pak by nebylo od věci vybrat si jen jednu ženu a té se věnovat maximálně a tam rozvíjet svůj potenciál :)

Amelie M.: tak, teď jsi na to kápla ...děkuji.

taron: anebo spíš, kdy je rezignace tím nejrozumnějším řešením..

Amelie M.: snad jen poselství, že přes všechnu beznaděj jde zase dál..
děkuji.

Amelie M.: :))

Amelie M.: jsou okamžiky, kdy člověk musí rezignovat. Děkuji.

Aby neměla radost.. když tě inspirovala k tomuhle.. ;)

Nemám víc, co dodat.. jen, že se mi jednoduše líbí..

Amelie M.: hm, asi máš pravdu...

vanovaso: ono všechno má svůj čas.. nic se nemá uspěchat.. říká se, že člověk, který přijde moc brzy po podobné události, je pro toho druhého, spíš takovým "převozníkem", než partnerem pro budoucnost..

Amelie M.: díky, no raději bych se procházela v parku zalitém sluncem, než takhle slzami zalitá...

korálek: díky, já stále nechápu...

někdy mám pocit, že teprve člověk, raněný bolestí, je schopen vydat ze sebe podobné myšlenky, verše.. hezká je.. "doufám, že jenom ve snách procitnu".. hmm..

překrásná, chápu ... ))

vanovaso: Nápodobně ... A - ale kdeže. Myslím, že kdo psaní opravdu miluje, nepřestane psát nikdy :-)

Zamila: díky, ale nějak tomu přestávám věřit.../tedy u sebe/ a možná...možná bychom pak přestali psát...

Nemyslet.. ach.. po tom toužím často :) Skvělá je.. úplně ji cítím..

.. když přiblíží se múza.. je krásně.. :)

Pěkná, smutná, upřímná a srdcebolná ... Líbí se mi a držím palce nám všem, ať se jednou zase naše zdejší verše rozjasní štěstím a láskou ... :-)