Moc pěkná, jemná báseň. Krásně plyne a zanechává příjemný pocit. Opravdu se mi líbí.

Jiří Turner: Jirko, ta druhá čtyřka byla původně taky střídavá, jenže když jsem zjistil, že to je CDCD a ten Shakespeare mi tím koncem nepasoval do rýmů, prohodil jsem to, a když mi ten konec nešel ani do Puškina, zhlédl jsem se v Lentinim.
Sice jsem mohl ještě změnit první sloku, tam to taky jde prohodit, ale ani Clare mi nevyhovoval.

Mě se ta inovativní použití střídavého a sdruženého verše v prvních dvou slokách moc nepozdává. Trochu to rozbíjí plynulost té básně. Moc se taková podoba sonetu nevidí a má to asi svůj důvod. Ono ve všech variantách sonetu ten předěl přichází až právě po těch dvou slokách.
Jinak ale hezké, takové, řekl bych, obsahově klasické.

Hezké metafory i celý styl básně je mi moc příjemný.

Sedí mi do nálady, takže zcela neobjektivně - paráda .)

Lenča: Já děkuji, za komentář a pochvalu

díky... jinak - báseň je rok stará

Paráda, takovéhle nápisy na zdi by měly alespoň duši, v praxi vídám bohužel většinou jen klikyháky a podpisy :(
Nápad parádní, pěkně provedeno :)

LUKiO: Děkuji za návštěvu, jsem rád, že jsi zavítal...

Tak mají vznikat opravdová blues! V deliriu.

korálek: Nevím, už jsem to asi párkrát neunesl...:-(
Břemena méně tíži ty, kdož je nesou obratně anebo na to nejsou sami...:-)

Sakra! Stokrát si můžu říkat, že to je jen román, i když inspirovanej tím setkáním s rakovinou, o kterém jsi se zmínila, a stejně tu teď brečím...Asi to bude tím, že se nikdo nedívá! Jinak jsem děsnej herec a zatloukač. Protože na veřejnosti chlapi přece nepláčou!:-(

odvážné...sou bych nahradil jsou, přece jenom v psané formě to J mi tam chybí...ale jinak jo, když to tak cítíš, proč ne, může být, každý si v tom najde svůj odstín /šedi/ ;)

Je to výstižné a pravdivé. Nicméně, člověk (já), to přečte a na druhý den zapomene. Chybí mi tady nějaký vykřičník, obrazně řečeno :)

Moc mne to neoslovilo, je to takové na mě asi moc obecné. Chybí mi tam nějaká jiskra, jasnější myšlenka.

koiška:
Nj, to bych musel ale psát: "já často jsem ji miloval pod modrou oblohou", abych zachoval 14 slabik. Víš, já si to broukal tak, že vždycky po 8. slabice jsem měl malou pauzu.
Ono mi to pomáhalo do rytmu, pak už jsem to jen přepočítal.
Takže asi tak...:-)

Líbí se mi tyto obrazy. A do perel zasklení je pěkný konec. Takže jo :)

Leslie: Děkuji za zastavení a komentář, moc si toho vážím!

Lenča: Děkuji, doufám jen, že už jsi v pořádku a dech se Ti vrátil do normálních mezí :-)

Ta se moc povedla. Akorát mi připadá, že ke konci nějak zadrhne rytmus (v místě "jak vodopád zněl", tam to nějak nevychází, alespoň mi to tak připadá), ale možná je to jen můj subjektivní dojem. Celkově se mi první sloka líbí víc, ta plyne skutečně nádherně. Jinak je celá báseň něžná a plná zajímavých obratů.