Lenča: Ano, rakovina napadá ty, kteří mají oslabenu duševní harmonii, třeba pro ten vnitřní pocit viny, protože být osvobozen pro nedostatek důkazů neznamená ještě být nevinen, aspoň před sebou samým. Často jsme sami sobě těmi nejpřísnějšími soudci a trestáme se za domnělou vinu.
Ale nechápu jinou věc: Když byl táta půl roku v nemocnici, byla tam krásná sestřička, takový milý andílek, která dělala pro každého mnohem víc, než musela a pořád byla jako sluníčko. Taťka nemohl mluvit, tak nám psal a jednou jsme se dozvěděli, že sestřička dostala prý taky rakovinu, odvezli ji na sál a nepřežila to! Murphyho zákon či důkaz žárlivé nepřejícnosti něčeho nad námi? :-(

Jiří Turner: dík, no protože už tu nějaký pátek jsi, víš že sem teď chodím málo a taky málo píšu, navíc jsem nikdy neměla pocit že má díla jsou kdoví co, občas byla kritika(i od mých psaneckých přátel) a vždy jsem ji brala, já sama si o své poezii v podstatě nemyslím nic, prostě přichází tak to napíšu na něco co je po ruce a pak to dám sem, žádné jiné ambice nemám, je to pro mě příjemný únik, takže i když teď nic nepřichází chodím sem, občas vložím starší dílko, jako je tohle a to jen proto že se nechci vyčlenit, na to mi tu bylo vždy moc dobře, no a taky ráda čtu, tak proč ne psance :-), včera večer jsem jela autem a přede mnou byla duha jediné co mě napadlo bylo to co dnes vložím, je z toho znát že já jako básnířka jsem se někde ztratila, možná u těch mých koní, mám jich zkrátka plnou hlavu a nějak vytěsnali múzu a musím konstatovat že ty si byl v tom období u toho(tedy tady), když jsem napsala jedno z mých prvních dílek o koních napsal si něco v tom smyslu že jiná témata mi sluší víc, nenacházím je, ale je mi fajn, moc a je mi fajn i tady

Lenča: Já děkuju! Mluvilas mi z duše. I když si z oho jako obvykle dělám teátr...:-)

Zamila: Já ty syčivé nebo drnčivé shluky hlásek mám docela rád a používám je schválně. Jinak platí asi to, co jsem psal DDD. Měla to být jiná báseň a byla by jiná, dost možní lepší, kdybych to téma nepoužil tak, jak jsem použil.
Děkuji za komentář.

Hm, je to vznešené, ale - nesedí mi slovo "předbouřkové" plus pak je tam nějak moc S - sami - sebou - svévole. To se školou, to je fajn nápad :-) Líbí se mi ta vznešenost básně, která ale u posledních dvou strof už postrádá na spádu a originalitě. Kdyby se to utnulo už před racky, je to pěkná báseň :-)

shane: Já se navyvolávala duchů... Ale už to nedělám, přijdou sami, když něco potřebujou :D
No, s tou rakovinou - dneska je toho kolem tolik. Jeden můj známý, mámin kamarád, zemřel na rakovinu během pár měsíců, prostě se odepsal. Udělal něco, co si nedokázal odpustit, byť ho u soudu sprostili viny. On sám sebe ne. Proto to šlo tak rychle...

Jiří Turner: Děkuji :)

kekebreke: Kalimero: Děkuji, to mě moc těší :)

ŽblaBuňka: Jasně, jenomže básníci potřebují všechno "okecávat" :D

shane: Díky :)

Amelie M.: Váhala jsem, jestli ta poslední věta bude znít: "Pokud chce přežít." nebo "Jen aby přežil." Je tam důležité to chtění, samozřejmě.
Díky za koment :)

Pravda, škoda že se včera málo komentovalo

vanovaso: Ó, děkuji moc :)

Jsou v ní pocity, které znám... za mě dobrý :-)

je to neotřelé, jen to kopání do hlavy mi moc nesedí... ale jo, je to můj subjektivní pocit...

Zamila: kekebreke: Jéva, pročpak se omlouváte? Vždyť na tom, že se vám to nelíbí, neoslovilo vás to nebo proti tomu máte jakékoliv výhrady, nic není, je to v pořádku :)

Jiří Turner: I já! :-)

Orionka: Asi jsem měl zmínit i jinou asociaci: Francois Villon a jeho známá báseň Já u pramene žízní hynu...:-)
Pokud jde o ty ohaře, i oni jsou vlastně blízko pramene, ale zda z něj okusí, závisí na někom jiném...
♥I když Ty jsi samozřejmě zmínila případ, kdy duše ženy hladoví po lásce, dle druhé sloky zřejmě manželka, jejíž muž už po ní netouží a má někde milenku, jenže ona nechce tenhle vztah utnout a pořád doufá, že on se té druhé nasytí a vrátí se...:-)

shane: jasně, já jsem to myslel spíš tak, že jsem na ten sonet použil něco, co mohlo mít jinou formu. Ale už se stalo.

Orionka: To ti ještě nikdo neřekl, viď? A myslím to "upřímně!":-P