Ignácius J. Reilly: děkuji :) ano.. úžasná (bolestná) pravda

vanovaso: tak ať ji tam najdeš a hlavně.. ji sama nikdy nezahodíš.. ;) děkuju

Lenča: jsem ráda, že se líbí, díky :-)

Pravda !
na některé věci zůstane člověk
vždycky sám
jdu prohrábnout odpadkové koše ;-))
a zakládám do záložek, málem mi utekla...

Zamila: zmateně? tak to by mě asi nenapadlo, mně zmatená nepřijde :-) k té propracovanosti, no možná :) zkoušela jsem to všelijak, ale tohle mi asi tak sedlo nejvíc.. klasickou báseň z toho udělat nedokážu, rezervy to ale jistě má.. :-) díky za názor..

Osobně si myslím, že takhle se chovají lidé bez vlastního názoru a asi i rozumu, důležité je , co mi dělá radost a to ještě v připadě , že na to mám...ale kdo chce kam,.... je to jejich volba...každý máme jiné priority a podmínky, ale otázkou je, zda jsme štastní, ... to jsi pěkně vyjádřila...

Nijak zvlášť originální, ale milá - i rytmicky.

Moc se mi líbí tohle:

"svými neklidnými chapadly.

Do oka jsme si zrovna nepadly."

Celkově na mě ta báseň ale působí hodně zmateně a málo propracovaně. Škoda.

Hm, ten název je z té "básně" nejlepší - hned po závěrečném verši. Trochu originality, holka !

vanovaso: pohoda, štěstí už je zpět, jen je blonďaté ;)

krásně to zní - ta budoucnost... i báseň samozřejmě... dle anotace však soudím, že dopadla jinak... tak snad přijde zase kousek štěstí... jak po něm všichni toužíme :-)

já chci mít 19 let ;)

moc pěkná, na několikeré čtení ..... "vrací zpět mou lásku - ač kuší" úžasná pravda!

Orionka: ne snad podvědomě, ale vše chtěl tak dokonalý, tak správný, tak originální, aby zapůsobil, že mu to, pro co to dělal ,zatím uteklo...škoda... ale někdy to tak bývá, přece to známe všichni...když se pro tu halenku nakonec vrátím, už není... ;-)) někdy je opravdu těžké najít správný poměr, a v lásce a vztahu obzvlášť.... Ten pan Ale je skutečný?

zajímavé ...

Tak rozhodně se musím přidat, mám stejné pocity... a asi /obávám se/ s nimi prostě nic neuděláme, protože světem vládnou peníze...i u rodiny často slyším, ještě na dítě nemáme, není na něj ta správná doba, namítám, že žádná není ta správná, ještě , že si to příroda občas zařídí sama... každopádně pěkné zamyšlení...

Nádhera:)

Největším uspokojením pro tyhle lidi je, že když přijde návštěva a ohromeně zírá, ty voooleee, vy máte 3D TV???? Ta musela být drahááááá.... Vy si ale žijete, vy se máte dobře... A majitelé jsou šťastní, pyšní, posléze terčem pomluv a v závěru nejsou vůbec spolu, jelikož na ty splátky je třeba zlaťáky někde nachrastit. A není nic horšího, než být doma stále sám s prachama. Člověk si začne tu osamělost léčit nákupy, ale smutný bude pořád...

Díky za komentáře, mé dílo je o všech, co tímhle způsobem žijí, o lidech, kterým k radosti pomohou pouze věci a to stále dražší. Pokud někdo utrácí za své koníčky, jako já třeba za cyklistiku a druhou světovou válku, je to v pořádku. Ale cítit se lépe v kuchyni za sto tisíc???? Muset si nutně brát hypotéku na nový byt a jeho vybavení, abych měl určitý standart, jak se sluší a patří????? To už v pořádku není...

Kdyby byla tato úvaha psaná klasickým stylem, zavánělo by to trochu "zadáním slohové práce". Vzhledem k tomu, že jsi zvolila formu přímé řeči, zní to mnohem zajímavěji a méně provařeně.

Hlavní problém je stejně v tom, že si lidé pletou prostředek a cíl.