|
Dva malé obrázky. Chtěl bych mít čas...
|
I.
Dozněla bouřka
Bělavě v stráních odkvétaly hlohy
a život podobal se řece
Řece, jež v dálce
rozpila se do oblohy
II.
Rozbitou cestou k horám v dáli
všichni mí bosí tiše odešli
Vzduch tenkrát voněl jarním deštěm
Nemusíš věřit, nechceš-li
Dozněla bouřka
Bělavě v stráních odkvétaly hlohy
a život podobal se řece
Řece, jež v dálce
rozpila se do oblohy
II.
Rozbitou cestou k horám v dáli
všichni mí bosí tiše odešli
Vzduch tenkrát voněl jarním deštěm
Nemusíš věřit, nechceš-li
20.06.2015 13:06
Nepřipadají mi vůbec depresivní, já cítím smíření a něco hlubokého, slovy neuchopitelného, co se ti tam podařilo zachytit. Musím říct, že máš úžasné přátele ;-) Vždycky ve mně strašně dlouho doznívají...
17.05.2015 10:13
Zamila: Víš, nikdy mě nenapadlo přemýšlet, jestli jsou mé básničky originální. Vlastně mě to vůbec netrápí, protože ke mně vždycky přicházejí samy jako vyústění nějakého momentu v mém životě. V tom pro mě spočívá jejich smysl. Takže, jak jednou psala Ailin, jsou to takoví mí přátelé. Nehodlám je urážet tím, že jim budu něco vnucovat, nebo je někam tlačit. Na to si jich příliš vážím :-) Děkuju moc za tvůj komentář :-)
15.05.2015 21:22
Zamila
Pěkné a jemné obrazy ... Ač nepříliš originální, i tak pohladí ...
12.05.2015 10:33
ŽblaBuňka: Yasmin: Timothy A. Postovit: taron: slnečnica: Orionka: Amelie M.: Děkuju všem za zastavení a omlouvám se, že až takhle pozdě. Od čtvrtka jsem pádloval v Rakousku. Ne, ty básně opravdu neměly znít depresivně. Možná se do nich tak trochu promítlo to, co teď prožíváme s rodinou jednoho kamaráda, ale jestli je to o odcházení, tak o tom hezkém, smířeném a důstojném. K jakýmkoli depresím nějak nemám sklony :-) Díky moc za váš čas :-)
08.05.2015 01:25
Timothy A. Postovit
Nádherná báseň - není co dodat. Užil jsem si ji, děkuji!:)
07.05.2015 21:13
já z toho mám pocit splynutí života s jeho koncem.. nepůsobí to na mě nijak depresivně, ale spíš jemně, smířeně..
zvlášť tyto verše mi přijdou úžasné a ty pocity ve mně evokují:
"Řece, jež v dálce
rozpila se do oblohy"
a
"Rozbitou cestou k horám v dáli
všichni mí bosí tiše odešli"
líbí se mi :-)
zvlášť tyto verše mi přijdou úžasné a ty pocity ve mně evokují:
"Řece, jež v dálce
rozpila se do oblohy"
a
"Rozbitou cestou k horám v dáli
všichni mí bosí tiše odešli"
líbí se mi :-)
07.05.2015 11:55
Yasmin
Je to jako velký nadechnutí....tvá slova....
Křehká krása.
Křehká krása.
07.05.2015 09:02
Na mě nepůsobí depresivně, spíš melancholicky. Takové dvě vlnky, malá zhoupnutí v moři, která jsi zachytil. Umíš moc pěkně gradovat myšlenku k závěru, který utkví i díky přesnému rýmu. Na tak malém prostoru kumšt, tleskám.
07.05.2015 07:55
Veľmi sa mi páči koniec. Tá poznámka o tom, že Ti nezáleží na tom, či Ti niekto uverí, lebo to tak naozaj bolo. Ale depresívne to určite je, čo mi je ľúto, lebo Tvoja tvorba sa vždy vyznačovala tým, že vieš zachytiť aj nebadaný detail a na svet sa dívaš pozitívne. Každý má nárok na ponuré obdobie, ja len verím, že to prejde. ;)
07.05.2015 06:51
puero: Safra, tak to jsem to asi trochu přehnal. Nemělo to vyznít takhle depresivně. Každopádně díky za zastavení. Vážím si toho.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.