Kýbl vody

Dřív jsem rád strkával hlavu do kýblu s vodou.
Miloval jsem to ticho, klid, nic mě nerušilo.
Jednou jsem vyndal hlavu z kýblu a zjistil,
že se lidé baví o věcech, o kterých jsem nic nevěděl.
Novinky ze světa, z kultury, politiky...
Chtěl jsem být taky v obraze, vědět všechno jako první.
Šel jsem do obchodu a koupil si chytrý telefon.
Internet k tomu prosím, chci být ve středu dění!
Dny a týdny běžely, kýbl jsem tak dlouho neviděl,
až v něm všechna voda vyschla
a mně se čím dál tíž dýchalo, třásly se mi kolena
a srdce bilo jak o závod.
Pročítal jsem zprávy - aktualizace po minutě.
Tolik tragédií každý den, každou hodinu.
Tolik lidí umírá cizí rukou.
"Sto tanků pro vzbouřence každý týden"
"Genocida iráckého lidu"
Už jsem nemohl dál.
Zahodil jsem telefon a hlavu opět strčil do kýblu s vodou.
Zmocnil se mě klid a pocit bezpečí.
Poslouchal jsem ticho, jak jen voda dokáže být tichá.
Už žádná úzkost a strach, jen já a kýbl vody...

...a kolem lítaly granáty...