Klam života po životě

Prach jsi a v prach se obrátíš,
pravdu o duši poznáš stěží,
a je-li koncem život náš,
na tom již věru nezáleží...

Životem kráčej stezkou srdce,
abys odcházel spokojen,
ne abys vzpomínal jen trpce,
až kosatá bude mít žeň...

:-p

koiška: Děkuji za názor, jsem rád, že se líbila. :-)

Akaia: Já nejsem zarputilý zastánce téhle teorie. Jsem křesťan, takže je vlastně i docela v rozporu s mojí vírou. Tahle báseň prostě tak nějak znázorňuje moje pochyby, které má určitě v životě každý člověk.

Na co jsem tím chtěl poukázat, je, že nemůžeme mít absolutně žádnou dokazatelnou jistotu, že něco jako duše vůbec existuje. Ano, je to proti našemu přirozenému uvažování, popírá to všechno, co si od narození vtloukáme do hlavy. Co když to tak ale vážně je? Co když jsme vážně jen shluk elementárních prvků (tedy té nahuštěné energie) a nic víc v tom není? Co když celý vesmír a celá naše existence je jen výsledkem náhody? Z vědeckého hlediska se prostě nic jako duše dokázat nedá (sepisuji to teď v jedné své práci, třeba se tu časem taky objeví). A o tom to je, zbývá nám jen víra. Jde potom o to, jestli ji považujeme za důležitou, nebo jen za naivní a zbytečnou hloupost. ;-)

Všechno kolem je jen energie. Tvoje tělo je jen akorát mnohem hustší energie než tvoje duše. Tělo si před narozením dostal, abys tady mohl být a splnit to, co sis předsevzal. Kdyby se každej narodil akorát jednou a šlus, nemyslíš, že by to celé nemělo absolutně žádný smysl? Pak by přece bylo jedno, jak ten jeden život prožiješ. Jestli z tebe bude masovej vrah nebo květinářka. Všechno má svůj důvod a účel. Tvoje duše se nikdy nikam neztratí, ta je věčná, postupně se akorát navracíš k celku. Obohacený o důležité zkušenosti. Jenom měníš formy, to je celé. Smyslem existence je návrat k celku, smysl života se různí člověk od člověka. Někdo má mít prima rodinu, někdo má zachraňovat velryby..Smrtí všechno tak možná začíná znovu. Vůbec to není podstatné. Tak se prostě narodíš znova a znova a znova. Když se ti bude chtít ovšem, to je na tobě. Něco si o tom přečti, bude se ti líp žít :)

Nutí k zamyšlení,moc hezká a ukončení paráda.

Jiří Turner: Já rytmiku chápu, neboj. Tohle mi při psaní jaksi ujelo, ani jsem si toho potom nevšiml. Zkusím tam ještě udělat úpravu, ale jednotné číslo mi tam bohužel tematicky nesedí.

Jak už se vyjadřovala Zamila, je dobré, když se zvolí nějaký rytmický vzorec, dotáhnout ho dokonce. Není to jen počet slabik v rýmovaných verších (mnohdy to ani tak být nemusí), ale přízvuk a s tím související délka slov uvnitř verše. Dá se to demonstrovat na 2.verši 2. sloky, který není úplně rytmický. Jenom zkusmo použij: "proč já vlastně věřím v duši?". Pokud ti to zní lépe, snadno vyvodíš tu zákonitost, pokud ne, tak to neřeš.:)

Zamila: Teď mě napadlo leda „Co když smrt je koncem trati?“, ale úplně si nejsem jistý, jestli to tam sedí.

No, kolikrát stačí jen přestylizovat jeden řádek, aby pak vznikl kvalitnější rým. Něco jako "že smrtí nic nekončí?" apod. Ale OK ;-)

Zamila: Přiznám se, tam mě vážně nic lepšího nenapadlo. Přemýšlel jsem o tom celkem dlouho, ale holt mi nezbylo nic jiného, než se spokojit aspoň s částečným rýmem. Díky za názor, jsem rád, že se ti líbila. :-)

Kvalitní báseň. Nějak se nám tu teď vynořují transcendentální a thanatofobická témata ;-) Myšlenka fajn, s rytmikou sis vyhrál kvalitně. Jen to "ztratí" mi tam nesedí, protože se nerýmuje. Ale přitom to "až se tvůj tep v tichu ztratí" se mi líbí.

ŽblaBuňka: Já v to vnitřně doufám taky. Jenže čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím, že jsme tady prostě náhodou a nic po smrti není. Ale to se asi dozvíme, až ten čas přijde.

že smrt není konec, to je jisté
smrt je jenom proměna
jen nevíme jaká
tak doufáme, že tu po nás zbude
aspoň tichá ozvěna

oslov radek: Díky, to jsem rád. :-)

líbí

vanovaso: Děkuji. :-)

až se tvůj tep v tichu ztratí.
hezké zamyšlení... a ten konec se mi moc líbí... celá se mi líbí...