DDD: Jo takhle. Přiznám se, že jsem to napsala v mžiku a formální stránku tolik neřešila. Slovo v posledním řádku jsem nezvolila podle rýmu, zvolila jsem ho protože přesně vystihuje to, co říká (motiv úniku). Nevím, jakým jiným slovem bych to nahradila (prchá, utíká, ...?). Nevím, abych ten závěr spíše nezazdila, kdybych tam dala jiné, když tak nad tím přemýšlím... Každopádně děkuji za postřeh a podnět k zamyšlení. Budu mít pro příště na paměti. ;-)

Moc krásná chvíle, při čtení tvých řádků :-)

Mě se nesmírně dotýká tento verš: bolest těch ran / jak nemohou srůst. Pálí až na duši, přesto je nádherná.

DDD: a ona je to jen chyba... týkalo se to předposledního verše, jinak jsem rád, že se líbí. Díky za zastavení

Amelie M.: díky :)

DDD: řekl bych, že to je vyloženě Cimrmanův absolutní rým. Ovšem líbí se mi taky a celkem dobře se tam ztrácí. Jsem rád, že se líbí

Nikytu: Já to ale vůbec nemyslel tak, že bych nepobral, o čem to je. Není mi jasná formální stránka, jestli se to jako rýmuje (protože to tak chvíli i vypadá), nebo ne (pak bych to napsal jinak, aby to takové zdání vůbec nevzbuzovalo). Nevím, nějak mi ta druhá sloka prostě hapruje... :-)

DDD: Děkuji za návštěvu a za komentář. Připojuji tedy vlastní výklad básně, ačkoliv to obvykle nechávám na čtenářích, co si z básně vezmou. ;-)
První sloka mi symbolizuje zklamání, deziluzi. Druhá sloka pojednává o otázkách "Proč?" které si někdy pokládáme, ale nemá nám je kdo zodpovědět; a dále o naději. Růže z Jericha symbolizuje naději a zvolila jsem ji pro její schopnost přežívat i největší sucha (naděje - ta také umírá poslední). A potom je tu voda, ta má zde dvojí význam. Jednak je tím, co dává život (i naději musíme něčím živit). Druhý význam vody je, že má svou svobodu. To my jsme ti, co ji potřebují, ona však může být i bez nás... A tuhle svobodu my nemáme, stále jsme na něčem závislí a stále nám něco udává podmínky a ovlivňuje náš osud...
Tak snad je to takto už srozumitelnější. :-) Každopádně děkuji za názor, jsem ráda, když báseň nutí k zamyšlení. :-)

kmotrov: Díky. :-) Jinak Lucii v nebi s diamanty bych v tom nehledala. Takové absurditky mě spíš napadají, když mám moc práce a potřebuju nějak přepnout.

Na moment jsem zapomněl dýchat. Krásná slova. Umíš to :-)

Nejsem dvakrát moudrej z té druhé sloky. Nějak mi není jasné, co k čemu patří. Ten poslední verš mi tam pak vůbec nepasuje. Asi si ji musím ještě párkrát přečíst. Třeba tomu přijdu na kloub :-)

Ono to "nade mnou" a "přede mnou" zní tak trochu jako Cimrmanův absolutní rým. Ale moc se mi líbí, jak se ty mraky táhnou celou básní. Od názvu až po poslední verš jsi od nich vlastně ani na chviličku neutekl.

Je to hezký. A uvěřitelný. Líbí se mi. S tím posledním veršem máš pravdu. Možná by jen stačilo vynechat to "a", ale nevím.

Mám takovýhle kamínky rád. Škoda, že jich není víc. Líbí se mi.

annaav: Děkuju :-)

Amelie M.: To jsem rád. Mezi náma... vznikla fakt na střeše :-) Díky moc za návštěvu :-)

Eleanthir: A bude hůř: Winter is coming! :-D

Pozdní léto! Žádný podzim. Ještě ne!! :-P

I naše slzy jsou součástí vodního koloběhu a můžou padat k zemi třeba v Egyptě. To je úžasná nosná myšlenka povedené básně, vše se dotýká všeho. Po technické stránce, nic Ti tam nepřebývá.
Hledal jsem báseň kterou bych Ti okomentoval k Tvým psaneckým narozeninám. Jem moc rád, že jsem našel právě tuhle.
Vše nejlepší.

Trocha LSD?
Přeji Ti krásné psanecké narozeniny :-)