Na Tebe nezvyklé, ale líbí se mi to. Hlavně že to umíš takto popsat, já bych se jen krčila vzteky někde v rohu. :D Né ale vážně, za mě dobrý, nic víc asi nejsem schopna napsat.

oslov radek: Díky :-)

Super... Děkuji potěšilo

Pěkný a plný voňavý atmosféry. Jen to slovo "schroupnout" mi nepřijde moc poetický :-D

Amelie M.: koukám, že jsi tu byla zase neukecanější :-) no jo, fotka a tři řádky, to je pak dost času na komentování, to my, co fakt píšeme, to je jiná dřina :-)))

Někde chybí slabiky do počtu (do rytmu), doladit - a bude to fakt pěkné.

Velmi povedená báseň... Hodně dojemné krásy na malém místě, paráda! :-)

Fakt pěkný. Hluboký myšlenkou a krásný jazykem. A to:

"Pobíjím život chvílemi
jak střechu šindelem"

To je vážně skvost.

Uniknout z reálného světa,
na chvilku sami sebou být,
cosi tu mezi námi létá
a dokáže nás naplnit.

Jíme ovoce zakázané,
to osvěžení všedních dnů,
dokud nám chutnat nepřestane,
budeme spolu v krásném snu.

Jj, každý potřebuje mít nějaké své tajemství, uniknout z šedé nudy stále stejných dnů, nehrát (byť i mistrně) jen role, které nám byly vnuceny, ale jsou občas vzdálené tomu
co skrýváme tam uvnitř. Nu, snad psanci jako virtuální vrbička budou více diskrétní než ta, které se svěřil kdysi král Lear! Hezký den! :-)

Líbí se mi... Zajímavé

DDD: Ano, tomu rozumím... Vidíš, a já tam kromě toho, možná díky těm barokním sochám, cítil i obavy ze stárnutí, z pomíjivosti. Je zajímavé, jak některé slovo nebo slovní spojení v každém vyvolá jinou asociaci.

DDD: ech.. nelíbí se mi tvá poslední věta na amadea´´, ale úplně jí rozumím.. každopádně představa, že už nebudu mít kde číst tvé básně je pro mě osobně poměrně těžká a smutná..

Předností děl tohoto typu je autenticita, je to srozumitelné a silné v upřímnosti výpovědi. Ale osobně mi schází něco navíc, co by to pozvedlo mezi zapamatovatelné věci. Možná nechat uzrát, vrátit se k tomu s chladnou hlavou, nevím. Zatím jsou to samé emoce a pro mě takový polotovar na půl cesty.

Amadeo´´: Rád ti to vysvětlím. Je to totiž velmi jednoduché. Ta "báseň" je o změně, tedy zatím spíš o odhodlávání se k ní. Takové té ve stylu Boba Dylana. Každá chvíle, která trvá příliš dlouho, přestává přinášet to, co přinášela. Ve spoustě případů to neplatí ( teď mě napadá třeba třeba dvacetileté soužití s mojí ženou ). Ale určitě to platí pro životy básníků na literárních serverech. Například.

Četl jsem ji už včera a přemýšlím, co k ní říct. Je to asi první báseň od Tebe u které cítím, že postrádá lehkost, s jakou umíš psát. Při tom ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila, je to zvláštní.
Velmi pěkný je ten začátek "Pobíjím život chvílemi, jak střechu šindelem". To je krásně poetické a navnadilo mě to číst dál, ale nějak mi tam nesedí to barokní torzo v podzámčí. Neumím vysvětlit proč, je to asi jen pocitové, nebo příliš velký kontrast k těm šindelům, i když chápu, jak je to myšleno...
Nezlob se, omlouvám se za upřímnost, možná mi tak úplně nesedla do mého rozpoložení v těchto dnech.

oslov radek: Díky... Ještě jsem udělal malou úpravu.

Amelie M.: Tak to jsem ráda, že to tak oslovilo. Dík za přízeň. ;-)

Yasmin: Moc děkuju za tvá milá slova :-)

Homér: Ne jenom já se musel na nějakou dobu odstěhovat za prací na druhou stranu republiky. Ano vztahy na dálku nefungují, nejsem s ní ve vztahu a nejsem ani ve stavu to rozebírat nějak víc. Spíš si užívej(te) křik. Tu nutnost to vyzvracet a jít dál pořád s tou kocovinou a díky za názor.

Dík, co na to říct, podle mě se to moc číst nedá.