Amelie M.: Díky moc za upřímnost. Splynutí by napsal každý. Existuje poučka podle které nemá smysl psát to co už bylo napsáno a když, tak jinak, lépe. Píšu sice v prvé řadě pro sebe, ale mám ambici, přinést na literární louku neokoukané kvítko (v rámci toho co znám). Boží milost je největší za života (po smrti nevím) poznatelné štěstí. Nemá to nic společného s morálkou. Každý člověk někdy něco takového prožije a je jedno, jestli je věřící nebo ateista. Boží milostí může být obdarován dokonce i veskrzre špatný člověk. Boží milost naplňuje dobrem, neexistuje při ní ani minulost ani budoucnost, vše je tady a teď a i ty nejobyčejnější věci září víc než truhla plná zlata. Člověk si při ní uvědomí, že svět je v pořádku, vše je tak jak má být a má pocit vděčnosti, v takovou chvíli ani smrt není žádný problém. Je to přímý spirituální prožitek, který si nelze přivodit vůlí, člověk musí být obdarován. Kým nebo čím to zůstane navždy zahaleno tajemstvím. Vlastně se nestane vůbec nic. A při tom je to nepřekonatelně lidské, upřímné a opravdové.
Ještě jednou díky moc.

meskalinaprach: Možná. Hodil jsem první briketu do nových kamen, zatím dřevěnou, aby se hned nepodělali. Už mám v sobě přes litr červenýho, asi to proložím paňákem. Cartagena de Indias, sjíždím jedno CD z Kolumbie, 201 songů, jede si to. Solaris mě přestal bavit, žena radši spí, tu přestal a začal bavit Eco. Říkala, že se pak radši vrátí ke svým Rusákům, Proč to sem píšu? Víno, nic víc za tím nehledej, poslední deci. Když si pak otevřu pívo, tak se vzbudí. Plechovka v maringotce, ta zasyčí jak atomovka. Pa, nevím kdo jsi a to je dobře.

mně se také líbí a protože mám fantazii více než velkou, tak mě tvá báseň přivedla k hříšným myšlénkám...

Homér: nonconformista!

četla jsem tuhle báseň už dřív a moc se mi líbila do okamžiku, kdy jsem došla k poslednímu verši, který ve mne pocity z ní naprosto obrátil.. možná si jen neumím dost dobře spojit boží milost s erotikou, možná ani jako ateistka doopravdy nevím, co si pod pojmem boží milost představit.. najednou ty verše vnímám jako něco přísného, něco, co musím dělat nějakým způsobem, abych nebyla potrestána.. taková ta vynucená pokora.. neumím své pocity dost dobře popsat.. kdyby závěr byl podobný třeba tomuto........

.. a jsem posedlý touhou.. po splynutí

........ řekla bych jen.. ááách, lidské, upřímné, opravdové..

Nesouhlasím s nikým

Orionka: pohled dolů je jen pro otrlé :)) mě neskutečně dostal ten příchod z jeskyní dolů do propasti.. díky ti :)

souhlasím s amelií. konec super, protože až v něm leží celá pointa. zbytek má světlé chvíle, ale je tam mnoho zbytečností. ponechala bych myšlenku a to, jak jsi ji vyjádřil pomocí oblečení a konečné nahoty jako výsledek toho rozporu.

Děkuji

Amadeo´´: Ono to není jenom o panu prezidentovi. Dějiny 20. století na českých školách pláčou :/

Orionka: Orionko! děkuji za zastavení, na rytmus jsem nikdy nebyla machr. Máš pravdu, nejspíš to negraduje, rozhodně to negraduje.. třeba už na nějakou gradaci není síla

Dost dobrý... a 2003, hm...

Amelie M.: ... a co teprve pohled dolů do Macochy :)) Povedené haiku, chválím.

Amadeo´´: má duše se tam dotýkala věků.. miluju jeskyně.. a ten pohled z Macochy nahoru.. neskutečný.. :)

ok, ani nevím, že je srpen...

Jo, dneska mi to sedlo. Dokonalá forma pohladí po duši :).

I když pominu kostrbatý rytmus, připadá mi neukončená, negraduje... A to je u básně, kde jde hlavně o sílu vyjádření, docela škoda.

Toho anděla tam opravdu vidím, skvěle jsi to na fotografii zachytila. Taky sis tam připadala tak nicotná a malá?

Připadá mi to odbyté, ty rýmy jsou pod úroveň, kterou sis tady nastavila. Jako bys to ze sebe opravdu chtěla jen vyblít a rychle od toho pryč, ani to po sobě nečíst. A pro mě o tomhle tvorba není, ani když je určená jen na amatérský server. Promiň.

Mrazivá… Smutné však je, že našemu dnešnímu panu prezidentovi toto datum nestojí ani za zmínku. Ale to sem asi nepatří...