

Tak ono to opravdu existuje. Vždycky v druhé půli ledna jeden den či hodinu jaro dýchne do zimy. Asi abychom to vydrželi.


Být šťastný je dřina, která nestojí za to..


Mlčeti Zlato: Kéž by... Tak hlavně, abychom nepřezráli. Těší mě, že Tě zaujala.


Amadeo´´: Nemyslím, že bys byl vedle. Jsem moc rád, že tě zaujala. Děkuju za návštěvu.


Amadeo´´: Taky sem kouknu jen občas. Moc mě těší, co říkáš. Děkuju, vážím si toho


Dnes už nic dalšího číst nebudu a se divím. Je to jasný jak facka. Při zkoumavějším čtení jako pár facek. Po pitvačce by to mohlo být i na přesdržku.
Je to přeci naprosto jasný, takhle se to nedá číst, když je to báseň a tohle je sakra báseň!
Šetři své vlastní bolesti a svoje vlastní záda. Koukej, hvězda padá, strč ji do kapsy pro štěstí.
Slova jsou v zadním pokoji a závidím jim.
Je to přeci naprosto jasný, takhle se to nedá číst, když je to báseň a tohle je sakra báseň!
Šetři své vlastní bolesti a svoje vlastní záda. Koukej, hvězda padá, strč ji do kapsy pro štěstí.
Slova jsou v zadním pokoji a závidím jim.


Já to všechno mám a možná i horší věci, ale doma. Tam, co si platím nájem.


Ach jo. Taky si myslím. Asi jsme všichni skorostejní. Asi už dozráváme...


Zasáhlo.. a silně.. "jak odpovídat lidem, kteří čekají na smrt".. nevím a chtěla bych to vědět.. jde mi z toho mráz po zádech.. cítím tu bezmoc a touhu.. a taky tvoji vnitřní sílu.. nemusíš se obhajovat, nemusí nic vysvětlovat, a nakonec zjistíš, že vlastně nemusí vůbec nic.. dělej jen to, co chceš.. držím pěsti, ať tě tvá síla nikdy neopustí a ať je dobře..


Nedýchat, jenom tiše v mrazu stát. Zpívá skleněná píšťala na Mozartovy prsty. Nedýchat, tady žije skutečná poezie.