Nevím proč, připomnělo mi to knihu Velká válka od Myrera...

Prdelačka... :)

LUKiO: Ano, kdysi se tady přistěhovala z Opavy. :)

Ano bolest v životě nás posiluje,pokud ji ustojime. Děkujme tedy ... posunuje nás dál... Krásná báseň i tvoje činnost. Máš můj obdiv.

Poděkování za živit, i když přináší bolest. To je hodně silné. To je překlad, nebo tvoje báseň na námět?

Závidím Ti. Tohle já táta od rodiny nikdy nezažiju. Je to zkušenost kterou v sobě uchováš po celý život. Myslím, že Páral někde napsal, že Bůh je jak plaché lesní zvíře. Já doplním, aby se mu člověk mohl přiblížit musí být sám, musí dokázat vstoupit do ticha, tak hlubokého, že i když je sám může být pro to ticho ještě příliš hlučný. Nejde to slovy popsat, s tím se smiř. Jde to napsat do mezer mezi slova, třeba básně...
:-)

Tohle mne po dlouhý době dostalo. Hustý!

človiček: Nevsázím, byl to jen takový moment... děkuji, i za tvé další komentáře.

človiček: Samota má mnoho podob. Já samotu miluji a vyhledávám, potřebuji takové momenty. Ale je jiné, když to nejsou pouze momenty, ale nějaké dlouhodobé období. Největší samota je totiž, když jsi mezi lidmi, ale připadáš si sám. Jako třeba já často tady, vysoko v horách Ekvádoru ve vesnici plné potomků Inků, ze kterých už je ale bohužel zlomený nevzdělaný národ - proto jsem tedy tady, ale to už by bylo na jiné povídaní. Nicméně žiju v komunitě mezi starýma kněžíma a se třema osmnáctiletýma klukama, kteří mají úplně jinou mentalitu a navíc jako kluci drží při sobě. Mám tu hezké vztahy, ale s nikým tady nemohu mluvit tak, jako doma. A když už jsem se doučila jazyk, zjistila jsem, že bohužel není jedinou překážkou...

Baví mě, hlavně první sloka, možná by mi stačila. Má fajn hravá místa - konzervy na nervy, cibule z bledule... a v druhé časti motání do kokonu nožkami denního shonu je taky bezva. Závěr mě mate, je pro mě na jiné vlně.

V Zátoru na Bruntálsku?

človiček: Znám lidi, co mají obývák jenom pro návštěvy, to asi nebude Tvůj případ... :)

Homér: Překážela plotu stavební parcely, asi...

Dickens: To bude tím jarem...po zimě se zvýší úhyn u dobytka, vždycky to tak je. A zároveň začne všechno pučet a drát se na svět, pere se to...

Orionka: Já když ji dopsala, tak si uvědomila, že mám v puse tužku, většinou ji i okousávám...dopsala ten závěr, jak mi píšeš. A pak z něj udělala název...
Ten slovosled hezky plyne, máš pravdu. Mi to někdy nedá a udělám to naschvál. Všimni si potůčku v lese, když je v něm větší kámen. Má v tom místě jiný zvuk. No, asi tak.
A děkuju za přípis. Moc.

Gorwor: já někdy taky ne... :)

človiček: není :)

A přesto žít nás baví, zejména když jsme hraví :) Pobavilo, díky.

Super! :)

Krásného Valentýna! :-)))