Meluzina: Báseň je o duchovním probuzení.
Nepravý život je v iluzi ..člověk spící s příběhovým vnímáním,
které ho v této roli udržuje.
Konec cesty je rozbití této zažité představy vnímání,
vymanění se z iluze světa.
Pŕíběhové vnímání nahradí vnímání "působení"
..člověk tím vypadne z tahu děje
pozemských událostí.
Obzory lidské padnou a otevřou se duchovní.

Září z toho odevzdání. Vzbuzuje moc hezké pocity, vzpomínky.

Konce cest bývají někdy začátky dalších. Asi nejpodstatnější je neuvíznout. Moc dobré.

Moc se mi líbí, hlavně "pokrm z touhy".

V souvislosti s dadavědou mě napadlo ještě něco, co by se mohlo nazvat hypotéza předvědeckých hypotéz. Lze-li podstatu nějaké vědecké hypotézy vyjádřit tak, aby jí porozuměli lidé, kteří nejsou vědci (jen třeba občas čtou popularizované vědecké články), tak lze předpokládat, že o dané či podobné hypotéze už mohl spekulovat nějaký nevědec před vědcem. A na to může navazovat další hypotéza: Pokud s podstatou nějaké vědecké hypotézy přišel nejprve nevědec a až pak vědec, tak je šance, že někteří vědci některé hypotézy přijmou od nevědců, obzvláště od dadavědců. A lze spekulovat i o tom, že před vznikem nějaké vědecké hypotézy se ve společnosti může zvyšovat koncentrace memetických prekurzorů dané hypotézy, popř. čím víc nevědců čím intenzivněji zaměřuje pozornost na nějaký jev, tím více se na něj mohou zaměřit i vědci a tím spíše učinit nové objevy. Což lze vyjádřit i tak, že může docházet k aplikování inteligence lidského rojení na (spolu)výběr aktuálních priorit vědeckého bádání.

Ze života. Spousta otázek k zamyšlení, odpovědět si musí každý sám. Hezký.

Jak ti rozumím. Taky cítím ty kousance...

Moc se mi líbí závěrečné gradace tvých děl. Toto není výjimkou.

Krátké a krásné.

Hodně realistické, hořce smutné. Díky, a jak říká človíček, hodně zdaru...

RE Singularis:
Děkuji za zmínku silurianské hypotézy a Pollyanin principu.

Ale jak už jsem dříve psal obdobně, mnoho vědců si netroufne veřejně přiznat, když vycházeli i z něčeho nevědeckého, protože se vlivem silné kritiky ve vědě bojí zneuznání a jeho dopadu na svou kariéru. A proč se dělit o uznání třeba s umělcem, když to v těchto případech lze zatajit mnohem snáze než neozdrojované opisování mezi vědci?

Jak si můžeme být jistí, že např. objevitel efektu červené královny by si toho efektu všiml i tehdy, kdyby neznal pohádku Alenka za zrcadlem, kde je surrealistická scénka o tom, že musí běžet, aby zůstali na stejném místě?

Nebo kde bereme jistotu, že dán Niels Bohr by přišel s komplementaritou ve fyzice, kdyby před ním dán Edgar Rubin nenamaloval Rubinovu vázu? Nemluvě o tom, že ještě před Rubinem roku 1892 se v německém humorném časopisu Fliegende Blätter objevila Králík-kachna iluze („kachnozajíc“). Takže to vypadá, že nebýt humorného časopisu či obrazu „vázy“, tak vývoj kvantové mechaniky by se minimálně opozdil.

K tomu mě ještě napadá, že je běžnou praxí zatajovat ve skriptech, jak byl který objev učiněn, což v důsledku také snižuje povědomí o pravých způsobech objevení.

„když budu sázet do loterie, mohu vyhrát miliony korun, to je pravda, ale většina lidí, kteří to dělají, naopak skončí bez peněz“ – A čím se ta metafora má lišit od toho, že většina vědeckých pracovníků nikdy neobjeví nic nového?

„Pokud tedy v dadavědě existují nějaké postupy, kterými by šlo její úspěšnost zvýšit, je dost nezbytné je objevit a používat“ – 1) Aby se z umělce stal dadavědec, měl by studovat alespoň jeden vědní obor a nejlépe se aktivně zajímat i o filosofii. 2) Dadavědec by měl alespoň občas číst nové vědecké články, minimálně kvalitnějších populárně naučné (tzn. ne např. případnou vědeckou rubriku bulvárního časopisu, i když člověk nikdy neví viz. ten kahnozajíc a kvantová mechanika). 3) Dadavědec by do své tvorby měl výslovně zapojovat vědecká témata a přistupovat k nim svobodněji, než si to může dovolit vědec.

Takže rozhodně nesouhlasím s možností, že by si dadavědec za své úsilí nezasloužil žádné uznání.

Myslím, že předmětem výzkumu by se měla stát především samotná dadavěda. Znám totiž zatím jen asi dva velké dadavědecké úspěchy: silurianskou hypotézu ( https://en.wikipedia.org/wiki/Silurian_hypothesis ) a Pollyanin princip ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Pollyannin_princip ). Oba jsou to vědecké pojmy, které oficiálně zavedli vědci, ale jejich původ připisují z větší či menší části nevědcům (v případě silurianské hypotézy jde o scénáristy epizody sci-fi seriálu Doctor Who, v případě Pollyanina principu jde o autora populárního románu pro děti).

Úspěchy dadavědy tedy existují, ale jsou zřejmě velmi zřídkavé. Provozovat dadavědu je dle mého názoru jako sázet do loterie – když budu sázet do loterie, mohu vyhrát miliony korun, to je pravda, ale většina lidí, kteří to dělají, naopak skončí bez peněz a špatně a stejné je to s dadavědou.

Pokud tedy v dadavědě existují nějaké postupy, kterými by šlo její úspěšnost zvýšit, je dost nezbytné je objevit a používat; pokud takové postupy neexistují, je to jako v loterii a dadavěda je pak čistě otázka štěstí, což by ale znamenalo, že si dadavědci za svoje úsilí nezaslouží žádné ocenění – výherce v loterii neoceňujeme za to, že měl štěstí.

RE Singularis:
Mě dává smysl i to, že se Víťa dostal do budoucnosti mimo Zemi (u Marsu), aby se vyhnul přímé konfrontaci s dystopickou společností, jejíž vliv směrem od Země k Marsu slábne.

Líbí se mi tvá komplementární teorie parodií, resp. že je potřeba neodchylovat se od původního díla moc, ale ani málo, aby byl prostor k vyjádření.

„Čtenář se pak může těšit, jak tam bude zparodovaná nějaká část, kterou si v původním díle oblíbil“ – Těšit se může, ale zda se dočká, to je věc jiná vzhledem k tomu, že v parodii spousta věcí chybí nebo tam jsou jen letmo. Obzvláště surrealistické a fantasknější sci-fi prvky jsou z velké části odfiltrované a nejsem si jistý, že by to bylo v zájmu parodování.

Chybí tam třeba: popis hyporga, Edutroňané, ÚN jako šílená baletka, zverimex, robotické tělo, telebus, kybergoťáček, VORNET, popelnice Ema, potulný prodejce volantů, stanice Jeřábek, depo na Zemi, SSZSOL, holografická Země, začínající spisovatelé z kavárny Na kraji světa, připálená polévka, počáteční písmena Odpovědi, hlášení o atomovém útoku na Lomnici, popis životního cyklu punfofála, létající železobetonový ostrov Nicka Herberta, kybervirus, míček Hopi, projížďka nákupním vozíkem, opilostní záhada, Víťův pokoj a v neposlední řadě večírek, ze kterého odešel Čas. Chápu, že těžko zparodovat vše, ale spíše chci říct, že s tím těšením se (a dočkáním) to nemusí být tak jednoznačné.

človiček: děkuji za milý komentář

Psavec: děkuji

Psavec: děkuji za zastavení...

Vždy jde o zadek, nejdřív měníš polohy a nakonec změníš postoje.Srdce zůstávají pořád stejná jak ty na zdech tak ty v hrudi ,jen lidé často dořešily etapu vzájemného ovládání a nejlépe jako přátelé mohou se vyprovodit na rozcestí.

Nádherná jako diamant vyzdvihnut z hlušiny dolu a citlivě zušlechtěn mistrem brusičem.Jemná jak zlatěnka na dně řeky čekající na své sestry v pánvi zlatokopa.

Meluzina: Konce jsou novým začátkem ,přesto některé duše již nemají potřebu bloudit v uličkách a hledat to co jiní objevily třeba i zazděny v svatyních.Meluzína je pohyb vzduchu a Já zas symbolizuji vodu. Jsme dopravními prostředky myšlenek. Zdravím tedy sestru s jejíž názorem souzním.

Vždy zbudeš ,forma se možná změní, ale obsah zažehne novou pochodeň a ta možná vykročí, protože obzory se změní a tam kde je dnes prázdno a pusto budou nové výzvy.