Daisy Moore: Asociace jsou podivné potvůrky! Já teď zase dost čtu a člověk si ze všeho něco vezme a přemýšlí o tom. A já když čtu, ponořím se do toho a sám to prožívám...:-)
Omluva za chybu, kdy jsem jednou napsal relaksace
a netrklo mne to, byť o kousek dále už to mám správně. Člověk sleduje myšlenku a zapomíná na formu...A to jsem míval z češtiny zpravidla jedničku a skvělou učitelku! :-)))

slavek: Máš pravdu.

Birtiri: Jsem potěšena. Děkuji :)

shane: Děkuji za vysvětlení. To je opravdu zajímavé. Vezmu si to k srdci i v reálném životě. Díky

Libi

Čekala jsem jaká bude pointa, ale toto.... ;-)

Daisy Moore: Četl jsem teď Valkýry od Paula Coelha. Druhá mysl je taková ta myšlenka na pozadí.
Ty popisuješ takový stav relaksace, kdy se snažíš nechat vše odplynout, vyprázdnit mysl (dělám teď s youtube, je tam hluboká relaxace čaker) a najednou se na pozadí objevuje ta myšlenka, u tebe na odchod.
S tou prý se nemá bojovat, naopak s ní pracovat, rozvinout ji a ona pak sama zevšední, vyšumí a odejde...V knize jedna z hlavních postav pořád řeší seznam hostí na nějakou oslavu.

Tak, tak, s lesními bytostmi si raději nezačínat. Holky z masa a kostí jsou lepší ;o)

Nine: Díky.

Nine: Dík za přečtení.

shane: Nejspíš zcela nerozumím...mohl bys svou myšlenku nějak rozvést?

človiček: Souhlasím, že se člověk své minulosti nikdy úplně nezbaví. Myslím, že by ani neměl. Utváří nás... A i když si dotyčný třeba myslí, že minulost už nechal za sebou, ona ho dříve nebo později stejně doběhne. Zaskočí ho zcela nepřipraveného a už je pak jen na něm, jak ji přijme a co s ní ve svém životě udělá. :)

Druhá mysl...

ten konec: brrrr:-)))

Mockrát jsem chtěl najít nový přístav, ale kotva vždy držela pevně.Stejně bych si vše táhl do nového prostředí sebou.

Jakpak to vzniklo?

Kdo si počká, ten se dočká.

Postupně jsi se dostával do větší hloubky, pěkné.

Otázka posiluje, otevírá nové možnosti, odpověď oslabuje.

Ta mě rozesmála, hlavně konec. Vtipná.