Skrz minulost

Umouněnka

11.10.2020

básně/láska

660(17)

leckterá píseň pomáhá
oživit tě v mrtvém snu
jdu v parku s myšlenkou na vzdálenou chvíli
kde by se ještě
mohl sen stát

když prosím umřeš dřív než já
drž nám místo
na Saturnově prstenu
toč se a sleduj
jak bojuju a tančím v Zemi
pak až zemřu
poletím s koloběžkou na půl pěšky přes vesmír

i on to ví
máme se potkat
dávno někde u nádraží
se rty zmazanými od kávy
co na tom že minula nás doba
jediné co mi říká sen je
že nebojím se smrti
ale zapomnění

-

stejně mě předejdeš a možná si necháš dlouhé vlasy
potkáme se v ghettu na rozpukaném sídlišti
najdu pod posledním stromem
báseň kterou jsem napsala v minulém životě
skrz ní tě najdu
a podáme si ruce

Ze sbírky: Vzkazy pro Lesanu

Komentáře (7)

25.10.2020 - 19:43

Umouněnka

Zitra: Děkuji. :) Sny jsou mé druhé řemeslo

20.10.2020 - 23:08

Zitra

Tyjo mě se zrovna moc líbí... zadumaná, relativizující a snivá :) to je něco pro mne! Děkuju

13.10.2020 - 18:05

Umouněnka

vanovaso: slavek: Daisy Moore: človiček: Díky všem za zastávku a komentář. Je fakt, že to bylo psané z náhlého popudu. I když upřímně, budu s tím časem možná ještě pracovat.

13.10.2020 - 16:41

Daisy Moore

Ač mě úplně neoslovilo zpracování (což je každému po chuti jinak), tak myšlenka se mi zalíbila a některé obraty zaujaly.

13.10.2020 - 10:22

vanovaso

Je mi hodně blízká. Děkuji

12.10.2020 - 06:37

slavek

Život, smrt, vesmír. Je to pěkný rozlet pocitů a přání.

11.10.2020 - 21:05

človiček

Báseň nedocením,ale dnes již z únavy nedávám nic.Zaujala jinotaji.