A tak kolísaly večerní roky

vzrušilo tě
když řekla
mám v pokoji šero
musím přisvítit
černá se pak odvážně
jeví leskem do modra

dívka se zasní tak jako předtím tisíc nocí
milý se každou dekádou mění
a dneska tlačí vozíčky dolem na pomezí Čech a Německa

bolest je krutá
ale má v sobě nádherný vzdor

-

najednou dech lovíš až z paty
nechceš nic cítit a tak raději vychováš cizí děcka
dáš jim jména u kterých nejvíc cítíš
že by to mohlo fungovat

natahují ručičky a volají
máme vás rádi
svým humorem mi připomínáte
první maminku

-

vzrušilo tě
že někdo miluje vzrušení víc než sebe
když řekla: hoď mi do čaje třešni
a krb nech sálat do svítání

tyhle dny kdy by ses pro romantiku roztrhal
a stejně váhal
jestli to všechno není klišé které pohne žaludkem

-


najednou nemáš slova útěchy pro lidi bez střechy
nejhlubší pohled odevzdá každý do sebe
neumíš ani vařit
uklízet sotva tak
hřeješ si na prsou lenivého hada

syčí plyn a v koutech páchne síra
když mluvíš ze spaní sem tam ukápne slina
je mi málo
co od plic zvládnu říct

-

vzrušilo tě
když se vzbudila a řekla
že nejvíc ti sluší
když život zmáčkne spoušť

ty nejlepší podniky kde magie kape jak vosk okolo knotu
dávno zrušili
najednou tápeš
nemáš koho kde potkat
na ulici to není to pravé

najednou máš plnou hruď
dýchá nápady
možná zhmotnit radost z písku
vody
když vítr zatočí vlasy
slyšíš šumět atomy

-

vzrušilo tě když řekla:
duha ti nic nedá
máš černý rám
a červeň stín tvé pleti
tak dovol mi tím žít


a dívka věří že všichni se znovu narodí
a milý zamává
každý podzim natrhá jeřabiny

pro nebeské děti