Dík za úsměv.

Dobrá.

Bezva, pane.

asi tomu nerozumím...

Díky všem!

slavek: Děkuji!

Máš to hezky napsané. Volný verš má má spád, nesklouzáváš k rýmům. Bojíš se prázdna v Tobě, pro mne je prázdno ve mně to nejcennější co mám. Bez něj bych nenapsal žádnou báseň. Život je neuvěřitelně rozmanitý a slova ho nedokáží pokrýt. Slovo prázdno může mít negativní i pozitivní hodnotu, ale pořád to je jen slovo.
Nesedí mi:
je třeba sebrat odvahu a truchlit. Neboť kdo potřebuje k truchlení sbírat odvahu, netruchlí upřímně. Nebo naopak, komu se podaří sebrat odvahu nejspíš nebude ztrácet čas truchlením.

To se asi dotkne každého. Popis všednosti (naprosto rozumím) a vyústění do smutné svíravosti.
Výborné.

"Vlasy odstínu něhy..." a "čas, co zůstane na věky", hezký.

Žádná kravina, sranda.
;o))))

Fajn okamžitá pocitovka. A dobrý kontrast v první větě.

holka.přes.ulici: Díky moc.

Moc pěkná, úsměv po tváři se mi z ní prošel.. :-)

Myšlenka super!

Není úplně jen na jedno přečtení, tedy alespoň v mém případě. Ale po několikátém jsem jí propadla. I když je mi z ní tak nějak ouzko, hrozně se mě dotýká.

Karel Malcovský: Ginnare: Moc děkuju za krásné komentáře, takové vždycky zahřejí! :-)

vanovaso: Děkuji ti za tvoji vnímavost, máš asi pravdu a děkuji ti i za přání. Ta bolest tam je a je chronická.

Cítím z tvých básní,kam jsem nahlédla, obrovskou bolest v duši, kéž ti psaní přinese úlevu...

Celkem dobře jsem se při tom pobavil, :D, i když třeba některé vtipy byly jen trochu obměněné parodie na ty mé. Zasmál jsem se hlavně u (záměrně zkracuji tak aby z citací vtipy nebyly zřejmé): (1.) „hodil do řeky“, (2.) „rozpadla v momentě“, „procházkou po zahrádce“, (3.) „předběhly jiné osoby“, „míchačce“, „oddělení ovoce a zeleniny“, „bonus třiatřicátý nůž“, „patřila ještě k těm normálnějším“, (4.) „objevovat rozumné věci“, „To je Europa“, „ani nepřišli na to“, (5.) „a jiné podobné klukoviny“, „snadno z něj učiní svoji potravu“, (6.) „v akvaparku“, (7.) „Oblůda“, (8.) „jeho smluvní podmínky“, (9.) „jednu z našich hlav“, (10.) „rozdíl mezi jističem a pojistkou“, „nejsem sexista“, (11.) „existovaly Vánoce“, „od mala píšu seznam“, „s hlasem Karla Čapka“, „čímkoliv, co umí mluvit“, (12.) „Každého něco řídí“, (13.) „pán času“, „teleportovat zapomenuté“, „protože vedení monologu“, „které ty roboty vyrobily“, (14.) „není to zločin“, (15.) „kradené BMW“, „Kde ses učil rozpoznávat“, „zmutovalo na černou díru“, „vymyslel, abys obhájil“, „chytil poslední naděje“ a „v kadibudce pivo“.

Ale uvědomil jsem si, že některé vtipy vyznívají mnohem lépe, když člověk zná původní knihu. Třeba u tvého „komunistického hypermarketu“ není tak zřejmé, že se jedná o parodii na rabování, to až později, což je podle mě pozdě. Nebo hned tu další zmínku o akvaparku pochopí nejspíš určitě jen ten, kdo si přečte knihu.

Tím jsem si také uvědomil, že bych neměl dál číst třeba „Svižný průlet intuicí ticha“, dokud si nepřečtu Hudbu ticha, protože bych si při prvním dojmu vybavoval, jak jsou vážně míněné věci nejspíš znevažovány v parodii.

Díky té parodii jsem si také uvědomil, jak je až šílené, kolik věcí z mé knihy se vyplnilo. Tím nemyslím jen některé z představ o budoucnosti, ale i to, že jsem některé podobné události pak zažil, i když neměli formu sci-fi. Třeba jsem byl v hypermarketu přeplněném spoustou výstředních lidí z hudebního festivalu, z nichž někteří tam rabovali (já ne), ale bylo jich tam tolik, že tomu vedení nestíhalo bránit, panovala tam skoro až postapokaliptická atmosféra a některá oddělení byla až překvapivě (vzhledem k počtu lidí, ne vzhledem k jejich zájmům) vylidněná, jen se občas něco válelo na zemi. A některé šílenější synchronicity ani nechci říkat. To abych příště raději psal knihu jen o Přirozené mnohobytosti, aby se realizovala ta, :D.

Jinak se mi moc nelíbí, že do toho zatahuješ komunismus, ale myslím, že chápu, co tím paroduješ.

„nemáme souhlas vlastníka, abychom odešli“ – Myslel jsem, že tam bude něco jako: „Pozřeli jste vlastníkovo jídlo, jehož molekuly se teď stanou vaší součástí a jejich vlastník nedovolí, aby opustily tuto loď. A pokud nechcete zemřít, tak s každým dalším jídlem vstřebáte další vlastníkovy molekuly, takže je už nikdy nevyměšíte všechny!“ Takže mě vlastně trochu překvapilo, když princip zůstal v podstatě stejný jako v knize, skoro včetně stylu provedení, xD.

„stoleí“ – Není mi jasné, proč je to „t“ přeškrtnuté, pokud to není experiment, zda si toho někdo všimne a upozorní na to.

V parodiích nesrovnalosti sice tolik nevadí, ale všiml jsem si, jak na začátku tvůj „Víťulíneček“ kritizuje auta a naopak v začátku poslední kapitoly pomáhá jedno bez ostychů přepravit se zmínkou, že nemá řidičák, aniž by tam bylo nějaké vysvětlení názorového obratu.

U vařených žab a mloků bych upravil "Y" na "I". Dílo jako samotné nehodnotím... nechci