Naše životy zůstanou nedořečené, nedožité. To je smutná pravda. Dlouho jsem od Tebe nic nečetl, pokud si vzpomínám, vždy sis zachovával solidní úroveň. Tohle není výjimkou.

Pěkné.

Zkusím to zítra ve tři

Inu povedené.
Máš silnou slovní zásobu

První vede.

Jo!

Ok,super

:)

.. musím říct, že podobné věci moc nečtu, ale dnes jsem se pobavila :)

Lasak: díky za zpětnou vazbu, jsem ráda, že jsem tě potěšila :)

Mlčeti Zlato: od tebe mne to těší, děkuju :)

Alma Neradostná: Díky moc..

Chce to ještě hodně píle, čekal jsem dlouhé chvíle, co mi to chce říct ..... ? A nic .
Ale piš, piš, piš ! Je to jako se stromy, jen nápor větru je rozlomí.

Tvé limeriky mi dokážou vykouzlit úsměv na tváři, za což děkuji. Zde mě obzvlášť zaujal ten poslední; připomněl mi některé básnické pokusy, které v dětství vytvářela má sestra, tím přístupem "když se to nerýmuje, prostě si ta slova nějak přiohnu". Samozřejmě vím, že zde je to tak úmyslně, a funguje to výborně :)

Tvé limeriky jsou pěkné, vtipné a takové roztomilé. Zvlášť první dva se mi líbí; připadají mi originální a s dobrou pointou. Zlepšil jsi mi den :)

Je to sice pravdivé, ale zpracování myšlenky mi nepřipadá příliš zajímavé. Ale asi proč ne.

Jinak mi to stylem lehce připomnělo Karla Havlíčka Borovského...

Chápu, je to vážně k vzteku. Ono se to slunce tak snaží... Uvědomuje si ta mlha vůbec, že kvůli tomu světlu, které ona tak bezohledně pohlcuje, slunce hoří? Fakt hoří! Vždyť to musí hrozně bolet!

Vzhledem k tomu, že slunce se řadí mezi hvězdy, pro druhou sloku platí totéž.

Docela jsem se lekla, když to na mě vyskočilo... Ale je to výstižné.

Psavec: Díky...