Tvé limeriky mi dokážou vykouzlit úsměv na tváři, za což děkuji. Zde mě obzvlášť zaujal ten poslední; připomněl mi některé básnické pokusy, které v dětství vytvářela má sestra, tím přístupem "když se to nerýmuje, prostě si ta slova nějak přiohnu". Samozřejmě vím, že zde je to tak úmyslně, a funguje to výborně :)

Tvé limeriky jsou pěkné, vtipné a takové roztomilé. Zvlášť první dva se mi líbí; připadají mi originální a s dobrou pointou. Zlepšil jsi mi den :)

Je to sice pravdivé, ale zpracování myšlenky mi nepřipadá příliš zajímavé. Ale asi proč ne.

Jinak mi to stylem lehce připomnělo Karla Havlíčka Borovského...

Chápu, je to vážně k vzteku. Ono se to slunce tak snaží... Uvědomuje si ta mlha vůbec, že kvůli tomu světlu, které ona tak bezohledně pohlcuje, slunce hoří? Fakt hoří! Vždyť to musí hrozně bolet!

Vzhledem k tomu, že slunce se řadí mezi hvězdy, pro druhou sloku platí totéž.

Docela jsem se lekla, když to na mě vyskočilo... Ale je to výstižné.

Psavec: Díky...

Smuténková.

Povedený závěr.

Skvělá zkratka.

Nedivím se.

Povedená.

Drsná.

ŽblaBuňka: Díky za velkou návštěvu.

ŽblaBuňka: Velký dík.

ŽblaBuňka: Díkec.

ŽblaBuňka: Díky.

Alma Neradostná: Děkuju moc za komentář :)

ba, ba

chacha