Noční přemítání

Zavřel jsem knihu , plnou mlčenlivých slov.
Chtěl jsem otevřít tebe.
Ty jsi tak krasně spala , v závoji noci.
Měsíc tě šimral na nose svou niti stříbrnou.
Jen tak jej otřela
přes ret proniklo zamumlaní.
Koukal jsem na tebe jak na obraz.
Na tu scenerii spaní.
Šalvějové větévky v kytkách
odháněly chmury,křišťálový krystal
od Zuzany ti dával silu.
Jsi krasná.
Chvíli mlčky koukám pak vklouznu pod peřinu.
Dobrou noc a krasné sny
zašeptám,vnímáš?
Nevím.
Sousedův pes se rozeštkal
Asi kočka jej vyrušila z poklidného spánku.
Měsíc zmizel za rám okna.
Počítám ovečky ,už je jich pěkné stádo.