Nevšední báseň...;) skvělé...

láska je v každém z nás...a to je možná to nejkrásnější...
nikdy nevíš, kdy ti vykoukne z ucha, z oka a nebo ze srdce:)

pampeliško...ty to víš...pohádky, příbehy, mýty
a já nevím zase nic...protože mám city...

*zrovna včera jsem pod tím vším listím jednu pampelišku potkala, musela jsem se na ni usmát...na optimistku jednu:)

brouzdám se brouzdám...
čekám, že přijde a usměje se,
že svět změní svou tvář...
a z oblohy kaluže...naděje...
když se Měsíc vrací
v ruce snář..
...budu se modlit...
k ikonám tvých srdcí;)

Bohužel toto znám z trochu jiného pohledu, Láska ono kamarádství nikdy nepřekonala a já se vracel sám a láskou pro mě ono kamarádství, které se v lásku nevím, jestli změní...Ale lidská povaha tomupříběhu odpovídá, to ano.

opravdu nápadité...moc moc:)...proč mě to nikdy nenapadlo?:D

tak to je vážně drsné...

To máš pravdu, lidé by se měli více dívat na to, co je uvnitř, ale jak, když většina takových se nepodívá do očí natož aby si spolu promluvili a poznali se...

Super, opravdu super! :-)

upřímnost
není nablejskaná...

Jo...

Známá scénka ze života... Slečny z konce duhy... Je nádherná... Bolí...

Krásná...

ehm.. je mi to podezřelé..

ó tak to je perfektní. zase jednou čtu báseň, která říká omšelou myšlenku tak, že to člověka baví číst

Zajímavé, já bych tomu i věřil, místy jsem si tam představoval sebe...:-)

Každá doba má něco, v něčem dobrého jinde je to špatně

musím souhlasit s ostatními, taky se mi to moc líbí

opět čas... který je tak relativní...

je to realita a myslím, že to přesvědčování může být v osmi letech hodně těžké...

Líbí se mi to, je to optimistické a když jsem to četla, tak mě to potěšilo ;-)