Baletko…

Baletko v nejslavnějším divadle Paříže,
dostala jsi roli v tulipánové hře,
ale zapomněla jsi,
že to není komedie.

Zvala jsi mě na premiéry,
sedávala jsem v prvních řadách,
odpusť,
ale Tvoje poslední představení stálo za nic.

Pořád tam visí…
Tvůj plakát nad mojí postelí,
nesundám ho,
místo po něm by zůstalo strašidelně prázdné.

Jsi umělec jako ostatní,
prchlivá, milující,
francouzská básnířka
s iluzemi.

Jsi velká holka,
další dejiství už napíšeš sama,
vlož do toho kousek sebe,
zase přijdu do první řady.
-A uvidíme-

Pamatuješ,
jak jsem tenkrát plakala?
Nechala jsi mě
v nejtemnější uličce Prahy.

Neboj,
jen znám zase pár nových dialogů.
Raduj se,
neohlížej se.

Vydrž,
jen si to nakreslím,
půjdeme dál,
s novou mapou.

S velkou úctou,
s velkou vírou,
mé velké umělkyni,
její maličká indiánka.