Je to, věru, překrásné,
když jeden a jedna jsou teď dvě:-)

...trochu mi tu schází poenta...trochu to rozepiš...co reálnějšího ji trápilo? čeho se tak obávali? proč seděli na vrcholu mrakodrapu?

já....já nevím, co bych mohla říct...dýchá to tu na mě ohromnou romantikou a jemností...přesně takové pohlazení jsme právě potřebovala:)...děkuju

svezi... ;) da se to tak nazvat? ;)

a dech frnk...:)

obrovská touha...

Eile mit veile!;o)

celkem dobre

prava...

skvělá:)

hmm ;)

jsi... neuveritelne fajn... neschazuj se... nestoji ti to za to... premyslet nad sebou ano... ale ne hanit sebe sama ;)

Porozuměla jsem …

pokryteckému sčítání
procent ztrátovosti
na špatné pověsti

... tohle je tak všeříkající až nevím jestli jsem na něco nezapoměla.

asi se zpovídám "nahlas" a v básničkách tak trochu i veřejně... - mám to nejspíš podobně. Jen nějak je pro mě strašně zvláštní, když ty moje výtvory čte někdo, kdo mě zná osobně...

aaale...to jsem nechtěla...nebo ano?:)...ten konec vzal hlavně dech jí...mezi námi;)

ten konec.. bere mi dech... a slova taky... :)

Krásně vyjádřené pocity. Spěchat se opravdu často nevyplácí. Díky za zážitek, umíš.

:)....cirkus humberto:)))

zpověď není vůbec špatná...ale ani si nevzpomínám, kdy jsem na nějaké byla...to už je hodně dávno...
asi se zpovídám "nahlas" a v básničkách tak trochu i veřejně...
vyspat? jj někdy toužím být šípkovou Růženkou....ale na druhou stranu, bych asi o hodně přišla...
takže to vidím spíš na tu sklenku;)

To je tak, když minuta netrvá 60 sekund a přetrvává navěky;)

Já tomu říkám zpověď...bohužel se mnohokrát stane, že skončím tam, kde jsem začal...
Když ne vypsat, pomůže ti se vyspat! :-) Nebo zajít posedět na sklenku k někomu známému.