Přesně v 23:17

Čeká mě báječný večer... už se těším. Tohle je důsledek večera včerejšího... pitvání v myšlenkách při pohledu nahoru...
 pocitová
 09.02.2008
 básně/život
6
Koukat na oblohu.
Přesně v 23:17 a víc nepotřebovat...
Koukat k těm malým světýlkům.
Upřímně z očí do srdce.

Bez těch rádoby milosrdných lží,
který nenechají Vás nahlédnout dovnitř.

- Každej si nese svý tajemství,
svůj příběh
a záhadné rozluštění,
na který jsem u Tebe nepřišla -

Vedeme dlouhé konverzace,
v oněch zmiňovaných 23:17,
kdy zdá se mi,
že jsi
"čím dál - tím blíž",
ale mám ještě rezervní zásobu naděje,
schovanou na nejtajněším místě,
s čímž nikdo nepočítal.

Čím dál - tím blíž jsou i hvězdy,
chodí normálně po zemi,
která je vlastně nebe,
lidé jsou jen stínítko lampy,
a kdo ví kdo ho dá pryč...
 18.01.2015 00:47
 Severak
Báseň ve mně vzbudila dojem, že se v těch 23:17 bude konat nějaký astronomický jev, třeba zatmění slunce.
 28.05.2008 08:45
 mr Scraper
:) krásná
 11.02.2008 12:59
 pocitová
Můžeš :)
 10.02.2008 19:10
 Lizzzie
lidé jsou jen stínítko lampy,
a kdo ví kdo ho dá pryč...
- do těchhle dvou řádků jsem se zamilovala...můžu?:)
 10.02.2008 19:07
 Ayla
Perfektní konec!
 10.02.2008 14:12
 Severka
To je tak, když minuta netrvá 60 sekund a přetrvává navěky;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.