Přesně v 23:17

Koukat na oblohu.
Přesně v 23:17 a víc nepotřebovat...
Koukat k těm malým světýlkům.
Upřímně z očí do srdce.

Bez těch rádoby milosrdných lží,
který nenechají Vás nahlédnout dovnitř.

- Každej si nese svý tajemství,
svůj příběh
a záhadné rozluštění,
na který jsem u Tebe nepřišla -

Vedeme dlouhé konverzace,
v oněch zmiňovaných 23:17,
kdy zdá se mi,
že jsi
"čím dál - tím blíž",
ale mám ještě rezervní zásobu naděje,
schovanou na nejtajněším místě,
s čímž nikdo nepočítal.

Čím dál - tím blíž jsou i hvězdy,
chodí normálně po zemi,
která je vlastně nebe,
lidé jsou jen stínítko lampy,
a kdo ví kdo ho dá pryč...