02.04.2008
10
2120 (25)
0
Za víčky osamělých iluzí
Utrhneš růži bez okvětních lístků
A hraješ si - má mě rád, nemá mě rád

Holubici se zlomeným křídlem
Dáš do zobáčku snítku myrty
A pošleš ji hledat zemi

Zrezavělým klíčem
Odemykáš vzdušné zámky
A otvíráš třináctou komnatu své duše
 20.02.2009 11:55
A mně se to líbí celý.. Už delší dobu :) A šmitec.
 23.04.2008 22:48
Jo. Tohle se mi líbí. Má to nápad. ;-)
 23.04.2008 22:47
joo iluze,..nekdy mam problem chapat, ze jsou to jenom iluze..:D heh
me se nejvic libi ta 1. sloka;)
 14.04.2008 16:13
pěkné :) hlavně ten prostředek se mi líbí
 03.04.2008 20:38
Díky... No, asi je na tom vidět, že moje parketa bývá většinou próza.:o) Ještě jednou díky moc.
 03.04.2008 20:08
MOc hezké metafory....!!!
 02.04.2008 19:58
Děkuju, na začátku jsem se hodně nadřela...:o))
 02.04.2008 19:58
Děkuju děkuju, na konci jsem si dala obzvlášť záležet.:o)
 02.04.2008 15:09
pověsíme na svý rty iluzi a pak se za ní budeme dívat...=))) líbí se mi... první sloka asi úplně nejvíc...
 02.04.2008 15:07
moc hezká...hlavně ten konec

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.