O smutných pravdách a jiných otázkách

K zamyšlení to vede, to rozhodně ano.

jo tohle je uplne huste receny..ani envim jaks e vyjadrit:D

ale otazku: milujes me? bych snad nikdy nepolozila..to uz jen kdybych byla fakt hodne zoufala

Ten, kdo se musí ptát, to neví....a už to samé SE MI NĚJAK NEHODÍ!!!

Krásná a hluboce pravdivá myšlenka.

Zaujal mě název, tak jsem se stavila a zbytek nezklamal...

docela mi to zamotalo hlavu...takž...chceš znát odpověď, ale bojíš se zeptat? Možná je horší takhle se trápit než slyšet - ne. Ale každopádně k zamyšlení skvělé.

Raději milostný krach, o kterém vím, než utápění vlastní duše v beznaději popoháněné nadějí...

Já bych spíše řekl:

Nikdy neklaď otázky
jejichž odpověď druhé straně ublíží
a tím ztratíš i to,
co zatím máš.

... neptám se odpověď stejně dávno ... je to moje "oblíbená" ... mám tě ráda ale nemiluju tě ... v různých obměnách ...

Až jednou zazvoním u vašich vrat
Řeknu ti: Lásko má chci s tebou spát!
Jako ten idiot u dveří stojím
Toho co řekneš mi toho se bojím

Řekneš ne s tím já nic nenadělám
Zase jak každou noc budu spát sám
No ale upřímně má krásná paní
Tvoje ne jako nůž u srdce raní

Jenomže můžeš mi říct také ano
Společně můžeme přivítat ráno
Ale i z toho mám panickej strach
Co když to bude jen milostnej krach?

a z ktorej odpovede máš najväčší strach ?
ano/nie/neviem/ako kamaráta/ako brata/ako oca/ako sestru/ xy dalších možností
a prečo ?

to je lehce smutne... ;(

Jsem příliš zvědavá...takže budu brzo stará....;-D...
někdy je lepší odpověď dostat hned...než pozdě...nebo vůbec...*

Jo, člověk se stejně dycky zeptá.. protože to potřebuje vědět..

Kdo se bojí zeptat,
v iluzích plave, tone.
A já jsem tonula,
nikdy jsem se neptala,
radši jsem špunt vyndala...

Napsal jsi to velmi výstižně, ale co mě dostalo, byl komentář Layi...tak takové sebevědomí bych teda chtěla mít :-))))))

Vskutku. Jediný problém je, že člověk se vždycky stejně zeptá...

jo, jo.....

jejda :-) to je krásné :-)

dokonalost, ve které nacházím sama sebe..
děkuji..