Mononoke - děkuji za duhový most :-))))

Připadá mi, že tím pevnějším veršem s rýmy se úplně nějak změnil tvůj styl vyprávění a výraz, poetika...teď je to spíš ve stylu aristokratických chytrých básníků, než nějaký skvělý holky - prostě janka. :) Ale pěkné.

tak to se mi hodně líbí, díky za zvednutí nálady :)

nu, co říct. je pěkná, pocitová... ale na druhou stranu mi to chvílemi někdy připadalo takové podivné... nedokážu přesně říct čím, formulací čehosi. ale to je jedno. říkáš starší:) jo, dnes jsi podle mého někde o dost jinde. ale rozhodně neříkám, že je špatná. jde poznat, že je od tebe. za druhé, pocity jsou hlavni a za třetí, fotka :)) tož to dává dohromady dobrý dojem. TTDDDD :) tudíš mé hodnocení je jdenoznačně kladné. asi se neumím dost dobře vyjádřit, promiň:)

já... nikdo jiný není ochoten pózovat :D... ale třeba je to optická iluze ;)

ten obrázek je hoóóódně dobrý... kdopak to má tak dlouhé řasy? :-)

s jiskrou v oku, co zhasla
...
plakala by /kdyby směla cítit/
...páni, je to fakt nádherný:-))...a ta fotka je taky moc pěkná;-)

souhlsa s mononoke :)

dobré, v co věříme nebo ne je jen naší věcí a je to tak dobře...

neustojím?...sama sebe:)))...jestli to stačí jako odpověď...

Já vím , že Ti asi nebylo moc fajn...ale je to takové roztomile komické:)

Srovnávám nesrovnatelné
A nedodržuju pravidla
ve hře, kterou jsem sama začala.

Tohle mě zaujalo asi nejvíc... Je v ní hodně tvejch pocitů, přitom se ale v ní může najít kdekdo... (A já se v ní našla, takže díky.)

jsme nesmrtelní... jsme nesmrtelní v čase, který nám byl dán...
i moje babička zemřela na rakovinu.. silná to žena. nedala na sobě nic znát, dokud měla sílu. od narození doteď jsem zažila pět odchodů... a tak si teď říkám tohle. a taková ta klišé, že kdo je v mysli, nikdy nezemře. a vpodstatě je to pravda. protože co je "mrtvé" je jen to tělo... ale myšlenka, ta je věčná. hodně síly ti přeju.

jo, je to povídka. tak já teda prozradím o co jde. protože to je blouznění očima a ušima hlavního hrdiny. proto je to tak zmatené. protože je to blouznění. mladý klukje ve válce smrtelně zraněný. teď leží ve špitále a doktor - Pan Czerny oblečen v bílém, hrající na saxofon (czerny byl skladatel, který se učil u beethovena, ale většina věcí co napsal byla taková ta úchylná cvičení na prsty - většina klavíristů ho nenávidí, a já tvrdím že je to nepřítel hudby) se rozhoduje co s ním. Jeho přisluhovač je takový omezený a snadno manipulovatelný chlapec. Jelikož je Pan Czerny líný necita, rozhodne se neřešit jeden z tisíce případů toho na smrtelné postli a tak se rozhodne: "My ti pomůžeme chlapče, rádi, rádi..." a pošle přisluhovače pro svou jedinou střelnou zbraň. Pak ho zastřelí. A to je konec.

Sny co jsme se stále báli, že se nikdy nesplní...to je pěkné:)

Mezi chovateli potkanů, kteří se se ztrátou musí vyrovnávat mnohem častěji, se traduje báje o duhovém mostu: http://krwinka.blog.cz/0611/rainbow-s-bridge

Děkuju a jsem rád, že se ti zalíbilo... =)...

možná ..

prostějanku díky

ze srdce to jde sakra těžko