Hodný holky jdou do nebe!

Nechal sis tu deštník
a on se koukal,
jak sem se sprchovala.
Celou dobu ze mě nespustil oči.
Rozpouštěla sem si svý
/už docela dlouhý/
vlasy a jako každej večer
sem se snažila začít se
mít v tom přítmí koupelny
ráda.

Dotýkala sem se škrábanců
od tebe,
který zbyly po odpoledni.
Kdy pršelo...
... A pršelo mezi naše těla ...

Asi to všecko rychle zmizí.
I chuť silnýho kafe,
i hořký mandle v horký čokoládě.
A zbude už jenom...
... nahořklá nálada,
bolení krku
a němá kytara opřená o zeď.
/boty už snad uschly/

Snažím se vyvarovat sladkejch výrazů,
frází plnejch kadeřavejch slov ...
... snažím se na tebe nemyslet.
--- chybíš mi pak míň ---

Přemejšlím,
kdy zejtra vstanu
/nehodící se škrtněte/
a v tom všem hledám tu svobodu
a to do čeho sem tolik vkládala naději
před tejdnem.
/pamatuju si, jak sme se hádali/

Už zase sem propásla tu chvíli,
ten okamžik,
kdy si mám uvědomit,
že TO co sem chtěla, už mám.

Bez uvědomění usínám,
jako panelákový dítě,
který ztratilo představu
o pojmu:
,, Bez tebe“
,, Sans toi“
,,Without you“

Ještě pořád ...
.
.
.
Miluju.