za upřímnost by se nikdo neměl stydět!!! Ať se stydí ten, kdo to nepřijme. A díky.

jsem rada,zes to ode me vzala..rikala sem si pak,jestli nejsem moc příma...snad ti to dobre dopadne....

Veru, díky moc, protože Tvoje slova byla moc pravdivá. Věděla jsem jen jednu věc jistě, že musim vypadnout z města a přemejšlet, teď se mi to na 4 dny povedlo a bylo to velmi užitečný. Teď už je to na něm, já mám, doufám, jasno. Díky!!!!!!!!!

Díky. Za názor. Umim si představit, jak ses plácala do hlavy, když jsi to četla. :D

poslední dva verše mi trochu nesedí... ale zbytek je moc fajn :)

Hodně mě zaujala... Vážně dobrá. Máš tam hodně nádhernejch obratů.

uplne sqela!..starsne moc!..ty slovaa..ta fotkaa..husty. strasne mi to k sobe de.
a jak pise pocitova-je z toho uplne citit posun..to je dobry.

face to face
dokonola je!

liter

Znám to a upřímně...je lepší, když už odejdou než aby se trápili, protože poslední stadia rakoviny, to je to nejhorší, co jsem kdy zažila. Nikytu držím palečky, mysli na to hezké, co jste spolu prožili..bolest ze ztráty přejde, horší je to prázdno potom, ale já věřím, že naši milovaní jsou tady svým způsobem s námi, protože zůstávají v našich emocích. Drž se.

Objevuj dál ráj... na Dunaji... i všude....:-)

Pro dva "blázny", jimž jaro podlamuje kolena je fajn v Krasavici, na Dunaji, všude...

Dlouhá srst a dlouhý život, jistě také načechraný vzájemnou láskou a společně prožitými radostmi...

radovat se z blbosti...napada me..ze kazda radost je blba..nvm..tak se raduj z neceho jinyho..nebo neraduj..jestli nechces..a vim,ze slo o vyjadreni..ze vlastne nikdy nemas to coc ches..ses porad nespokojena...nadechni se..)

...hmm:=,
co zvíře dokáže člověku být... těžko popsat.....,
moc hezky vyjádřeno, a... souhlas s "prostějankou":-)
a - krásné foto!!

Rakovina je strašná věc. Zničí člověka jak psychicky, tak i fyzicky... Lepší zemřít rychle a nečekaně, než se takhle dlouho trápit. Nechtěla bych to zažít, ale člověk si, bohužel nevybere.

Děkuju, Vereno, byla to kdysi velmi silná "záležitost ", leč zůstala na platonické rovině....., tak jsem to tehdy alespoň všechno "hodila na papír":-) a uschovala

Já se s tím smířila. Věděli jsme, že je to konečná už nějaký čas dopředu. Těžké to ale bylo pro babičku a díky ní i pro nás. Byla z toho dost špatná a taky začala trochu bláznit - no, zkrátka důchodce = malé dítě...
Muselo, a určitě to pro ni je stále těžké. Já bych se s tím na jejím místě poprala jen těžko...

to Prostějanek. Držím jim palečky, snad se z toho vykřešou. Před několika lety byla s rakovinou v nemocnici moje prateta. A když už to vypadalo, že už se blíží konec, ze dne na den se z toho dostala a ještě dbes je docela zdravá.
Můj děda takové štestí neměl. Více než před rokem začal mít problémy s nohou, tak chodil na rehabilitace. Až po nějakém čase doktory, konečně, napadlo, že bude problém spíš s páteří. A bohužel tomu tak bylo. A nádor na plicích. Všechno to šlo rychle. Děda byl nešťastný, že nemůže dělat cto co dřív a bylo to na něm znát... Už je to půl roku, ale když si na něj vzpomenu, je mi smutno. Proč zrovna on:,(

jojo,díky :) tady někdo umí číst mezi řádky..;)

nádherná... určitě jí je v psím nebi fajn :)