Nesmělý pianista a jeho posluchačka

Poputují známé ruce po mém těle
při něžné symfonii
s jemnou naléhavostí hráče na klavír
zahraje tu nejlíbeznější melodii
a nechá se unášet nekonečnou vášní
bez not
na začátku -
do ticha ozve se jen pomalý rytmus
jeho elegantních bot
prsty budou tančit po klávesách
hladíc vítr
jako ve snách
pohledem utopeným v těle
dřevěného piána
úsměv vykouzlený na tváři
tak nesměle
na konci
přerývavý dech
mohutný potlesk
dohlédnutí na dno slávy
a její neuchopitelný lesk...
  
Já jako nejoddanější divák - divačka
nechávám se hladit melodií
příjemnější než samet
tóny plující tmou
rozechvějí natrvalo mé srdce
účinnou milostnou strategií
naplňují mě celou
já, poslední posluchačka
nadzvedává mě z křesla
to nepochopitelné cosi...