 11.06.2009 8 1526(25) 0 |
Ticho, prázdno možná nic
asi si nezasloužím víc.
Je to, jako když se topíš.
Je to, jako když se bortíš.
...volám (zuřivě): „Nic si nezasloužíš!“ ...
Svět spadne ti před očima,
ty stojíš tu němá a je ti zima.
Nikdo k tobě nepřiběhne,
nikdo si tě nevšimne.
...volám (s nadějí): „ON příjde!“...
Jen pár slz, co uroníš
ti vítr zuřivě odfoukne.
Je mu jedno jestli uvidíš,
je mu to jedno, jen dělá, co ho napadne.
...volám (povzbudivě) „Neplač již!“ ...
...Bezmocně koukáš kolem
jsi sama, je tu jenom nic...
...volám (v slzách): „Nenechávej mě tu!“
...„ Prosím.“...
06.12.2011 - 17:57Je to úžasná básnička...Opravdu!!!!Nějak mě i chytla za srdíčko.Jen tak dál.
03.11.2009 - 22:07je to dobrý, jen trošku konec se mi nepozdává..ale jinak se to fajně četlo :)
03.11.2009 - 16:16wou !! Juky ty seš talent :) to je první dílo co od tebe čtu, a moc se mi líbí ! jen tak dál :)
11.06.2009 - 18:25jo...je to psáno strukturovaně, take to působí trochu striktně, ale vidím tam něco jako kontrast? city x volání ... a to konečné prosím vyznělo dobře, už ne tak sebevědomě jako celá básnička, prostě ji cítím i když mě nic konrétního úplně nezaujalo, jsem zvědavá na tvoje další;)
11.06.2009 - 16:00Díky za komentář snad jen.. myslím, že nejde o rými a tak, ale o citu.. :)
11.06.2009 - 15:54hm, rým nic/víc je dost ohranej, znamej. a celá ta basen na me pusobi jako psana podle nejakyho "navodu", psana stejne jako x dalsich. a pomerne podobnych, stejnych s touhle.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
pocitová [17], elliiisska [17], maksym26 [14], milaren [14], Juřina [13], marion98 [8], Olina1111 [6]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
