Inu,... podle intenzity, ztráty chuti psát... podle kvality... už to nějak není ono.

gajda: Ako si môžeš byť istý, že už nie si na vrchole tvorčej sily ? Podľa čoho súdiš ?

Sasanka: Děkuji moc

Ouje

Můra73: máš pravdu, s TAK si musím dát velký pozor, abych je nenadužila. Děkuji za postřeh a podporu, Můrko.

Letní a hezká. Děkuji.

Sasanka: Přesně si to trefila báseň měla být původně skutečně o dvě sloky delší, ale nakonec jsem ji říznul s tím, že jsem si řekl, že by nebylo špatné je použit spíš v něčem dalším :D

denisa: Jj myslím, že je má jednou za čas každý :D Občas je toho neštěstí holt příliš, ale vždycky se najde důvod zůstat :D

Moc se mi líbí a cítím ji.

Je tam vše a přece mi tam něco chybí. Určitě zaujala.

Miňko: Díky,no už teď se na ledacos dívám po vašem. Jen být mužem, jsem si jistá, že nepíšu :D

gajda: Pravdu díš :)

gajda: Ahoj,tak abych to uvedla na pravou míru, tohle s Baudelairem nemá společné nic (to by nebyl text tak milý i když chápu, že sis to spojil). Četla jsem nějaké typicky české básníky a jaksi jsem měla stejné pocity. Neseděla mi forma a ještě ke všemu mě to ani nebavilo číst. Jediný Gellner zaujal. Ač to nebylo psáno s vážností, není to parodie. Spíše jen pokus vstřebat a srovnat si myšlenky a pocity z toho čtení,no a zkusit si to. Taky jsem přemýšlela co by mě zaujalo v této formě vůbec číst. Asi jen ti prokletí... A jak jsi psal o čem to je,tak ano hodně zhruba,lehce načrtnutá myšlenka neboli desetiminutová skica ;) Díky za reakci !

Homér: ... no jo, Gajda a Homér. Věčný Apolon a Dionýsos.

Ženy samy jsou jeden velký oxymoron. To tě možná mate.

Někdy je realita sama o sobě prázdnější než sama prázdnota. Prázdnota je ale pěkné téma pro zmlsaného básníka, kterého už omrzel rej motýlů nad rozkvetlými lukami. Možná je i jaksi více hodna verše. Což?

Psavec: Hanulka: Darko: Dandy: Děkuji za pěkné komentáře a za zastavení :)

Bez mírné lži v mezích zákona láska dlouho existovat nemůže.

Začátky bývají naivní a kostrbaté, ale i v nich se obvykle najde kvintesence toho, co se mnohem později rozvinulo. S každou změnou (k lepšímu) si člověk zpětně uvědomí, na jaké aktuální potřeby měl chuť reagovat. Naše potřeby nás vedou kupředu. Až budeme staří dědci budeme psát buď těžkopádné existenciální kváky plné pohrdání světem, nebo třeba naopak lascivní jednoduché říkánky bez špetky umělecké hodnoty, protože budeme mít docela jiné potřeby než teď, když jsme na vrcholu tvůrčích sil ... někteří. Já už třeba ne.

Obdivuji že jsi jako žena napsala tak krásně mužské vyznání ženám, souzní s mou duší. Možná že posledních 7 řádků bych vynechal. Ale je to jiskrné a poetické.

mužské nebo ženské?