Dandy: Díky.

Slova se tak hezky a rytmicky pohupují, jak vlnky na moři.
Jemné a čtivé verše... :).

Je v tom tolik. Slovy objímáš, a zároveň válíš po sudech... :). A v tom je všechno... podstatné...

Bezvadná

jo_: I pro mě mají básně více rovin. Někdy se v nich sama hledám. Díky za Tvé souznění :)!

Boží. Je mi z toho krásně smutno

Ten konec je taková třešnička.

Pěkně kreslíš i slovy.

Musíš v něco věřit.

Voda je život.

Nejlepší je začátek :)

0ěkné

Čistě technicky nejsem schopen posoudit vázaný verš, můžu jen říct, že se to čte velmi přirozeně. Mám rád básně kde autor nechá čtenáře trochu pobloudit a připraví si tím působivou pointu.
Pěkný.

Darmošlap1960: Díky moc.
Tvoje verze se mi líbí možná i víc. Nechám si to pár dní odležet pak se na to podívám znovu a když tak to opravím.

Gora: Prostý zápis prožitku přítomného okamžiku nic víc. Ale položme si otázku proč v tom přítomném okamžiku tak intenzivně vnímám že mne hřeje kočka?
Byl jsem natěšený na slunko, vytáhlo mne to ven, sedl jsem si na lavičku, ale březnové slunce ještě nemělo sílu, byla mi zima, proto jsem intenzivně vnímal to teplo kočky.
Díky.

To je pěkné. Má to svůj poetický výraz a jak jsem si (velmi plasticky) vybavil ten maják a moře a racky, měl jsem dojem, že jsem ve Franciii. Takové podivně povědomé mi to přišlo.

Věřit se musí.
Bez vyry člověk skusí.

U haiku se zkoumá nesubjektivnost (podle Bašóa). Sice by člověk mohl říci, že pocit tepla je subjektivní, ale myslím, že tady to tak nevadí. Do stehna mě hřeje mourovatá kočka. Místo toho by bylo možné napsat třeba "ke stehnu se mi tiskne mourovatá kočka". Je to opis.

Studanky ,nitky života znich prchaji kamsi dál..

vlastne nikdy nevim, jestli tvoje basne jsou zwkovy vydech radosti anebo smutku. pokazde nachazim jine zabarveni. a snad prave pro to, me hodne bavi cist.. protoze je to o hledani, ze?