Motám se z tahu
politej na dresu.
Přes všechnu snahu
už nevim adresu.
Ne zrovna tiše
hlásí se do noci
mý pnutí v břiše.
Nejde si pomoci.
Postavy lidí,
podivně halení,
oči mý vidí.
Řekl bych, šálení.
Jeví se bíle
od čela po hrdlo.
Že mám furt v žíle,
IQ mnou pohrdlo.
Ty nejsou zdejší.
Snad někde z Ponikla.
(Zvěst, že jsou gejši,
později pronikla...)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.