To se mi líbí :)

souhlasím. ten konec se povedl :)

a při tom je mu tak příjemě, jak jen opilci bez svědomí může být. tak proč to měnit?

souhlasím s mýdlem, že rýmování je celkem nucené.
ale jako forma omluvy je to rozhodně povedené.

povedené nápady

:-D

pěkná

mám divný pocit po přečtení

zajímavé. asi první báseň, ve které vidím stalaktit :o)

jinak první polovina povedená.
druhá už tolik ne, ta vypadá až trochu moc uměle nacpaná do rýmů.

nevidím v tom smysl, ani snahu..


jedině, že by smyslem vyjmenování smyslů a splácání pár slov k nim byla snaha o naprostý nesmysl

Eliška Vobrubová: Nemyslel jsem tou ironií žádný jízlivý škleb. Ale hořkou ironii namířenou do sebe. V tom úderu pažbou je to zoufalství . Cena přijatá za úlevu.

Jasně, že tam je ironie. Hořká. Protože jsou situace, kdy i zlo může přinést úlevu. V jiném zlu. Částečné vysvobození. Třeba pro přežití ponížení, útisku, což není nic jiného než druh bolesti.

Oceňuji rovněž sevřenost a úspornost básně, jakož i rozkazovacímu způsobu zvolené odpovídající prostředí.
Z básně vystupuje silně druhý plán, který má přesah do civilního života. Je možné se vzepřít, je možné neuposlechnout rozkaz, zejména takový, jehož smyslem a účelem je ponížit druhého, je nutné dbát o lidskou důstojnost, a to i za cenu následné osobní újmy.
Poslední sloka proto pro mne vůbec nevyznívá ironicky.
Tím štěstím totiž je, navzdory potrestání, vymanění se z mašinérie. Tím štěstím totiž je čin pro zachování osobní, lidské, důstojnosti.

puero: Dobré dílo jistě působí samo o sobě. Na mnohé příjemně. Ne však na všechny. I proto je tolik autorů. I proto si vybíráme, jaký obraz si pověsit na stěnu a jakou knihu si koupit. Někdy s námi to dobré dílo prostě nesouzní, ale jiné ano. Jako lidé. Jako partneři. Já například mám rád několik děl od Janáčka. Ale jen několik. Nesouzní se mnou většina toho, co obdivují i Japonci. A přesto věřím, že mají dobrý důvod k obdivu. Nerozumím té jeho hudbě. Stejně jako mnohým obrazům. I některým velmi slavným obrazům. Některé na mne nepůsobí dobře, i když jim rozumím. A jiné se mi začnou líbit víc, když mi někdo podá vysvětlení.

Dobré dílo opravdu působí samo od sebe. Většinou příjemně. Ne vždy. A někdo má dokonce raději díla mizerná a kýčovitá. A je mu s nimi dobře. Proč ne?

Dobré dílo působí samo od sebe aniž by mu čtenář jakkoli rozuměl?
Nějak jistě! A někdy právě hůř, než dílo mizerné. A často i proto, že to dobré není pochopeno. Vnitřní indispozicí čtenáře.

Radíš nikdy neupravovat své dílo? Ješitnost a zbytnělá sebedůvěra bývá překážkou sebereflexe a uvědomění nedostatků, které je možné napravit a dát dílu dozrát.

puero: Ačkoliv jsem proti tomu, aby autor vysvětloval význam svých děl, pokusím se jakž takž zodpovědět některé tvé otázky. Co je hlavní náplní, hlavní myšlenkou? Vzepření se systému, respektive autoritám. Je to to štěstí z konce básně? Štěstí na konci básně je dobrý pocit z toho, že jsi udělal něco co jsi považoval za nutné přestože jsi věděl, že to pro tebe bude mít nepříjemné následky. To je ten pocit štěstí a bylo by lépe říci uspokojení. Jenom bych reagoval na jayjaye: ironie tam je. Jak to na nás má působit? Má to vyvolat diskusi na toto téma ;-). Doufám, že jsem ti alespoň trochu pomohl. Jinak souhlasím s jayjayem a to zejména v tom, že není nutné kritiky přesvědčovat o opaku ale to nutně neznamená, že autror stáhne ocas mezi nohy. Spíš to znamená, že špatnou výtku zavrhne jako bezpředmětnou a už se tím dál nebude zabývat.

tvojegps:
Plně souhlasim. Ale zas.. vážně s ohledem se to dá :)

Některé rýmy jsou podle mě až moc dlouhé. Někdy bych volila kratší slova, ale to záleží na každém, jak to cítí. Mě osobně dělají někdy ty "krkolomě dlouhé verše" oproti předchozím problémy. Ale jak říkám. Pokud se Ti to čte dobře, nemám problém. Jinak bych měla výtku k druhé sloce. Přijde mi, že druhé dvojverší je jen nuceně doplněno k prvnímu tak, aby vznikl rým. To první dvojverší je podle mě taková "nedokončená myšlenka".. ale jak už bylo řečeno, na tvůj věk povedené. Držím palce při dalším psaní :))

"... co jsi napsal už nikdy neupravuj. " Tvrdím a prosazuji pravý opak.
"Jako autor musíš umět své dílo obhájit. " Souhlasím, bez poznámek.
"Pohádat se se svými kritiky o každou blbou výtku." Nesouhlasím, nemusíš se se svými kritiky vůbec hádat. Pohádat se je k ničemu.
"Je nutno jej přesvědčit o opaku, dokázat, že se v autorovi mýlil." Nesouhlasím.

Obecně ti má kritika jen podat zpětnou vazbu ze čtenářské strany. Je pak jen na autorovi, jak s kritikou naloží. Jestli se nad ní zamyslí, nebo jen mávne rukou.
Rozhodně je nesmysl se se svými kritky hádat a přesvědčovat je, že jsou úplně blbí, že se ve mně mýlili.

skvělé :) a nejlepší konec ve slytu "zkoušeli jste to vypnout a zapnout?" :D

No, tedy abych tu svou kritiku viz níže poněkud doplnil. Ačkoli...no, autor by měl mít na paměti, že se mu dostává kritiky od lidí, kteří nejsou erudovaní kritikové a taky dostávají kritiky na svá díla.

To dílko je pravda řazeno ve sbírce, kde jsou názvy logicky sjednocené, ale to čtenáře, který dílo čte a na jeho konci se nehodlá prokousávat ostatními, nezajímá. Možná by i jo, ale nedal jsi to nijak zvlášť na jevo.

Co je hlavní náplní, hlavní myšlenkou? Je to to štěstí z konce básně? Je to ten důraz kladený na IMPERATIV? Je to armáda? Co je to? Jak to na nás má působit? Dobré dílo působí samo od sebe aniž by mu čtenář jakkoli rozuměl.

Jsi rozumný, kritiku si jistě vezmeš k srdci, ale co jsi napsal už nikdy neupravuj. Jako autor musíš umět své dílo obhájit. Pohádat se se svými kritiky o každou blbou výtku. Teprve tohle tě donutí příště sepsat dílo takové, kde ti nebude mít nikdo co vytknout. (Teď narážím na ten tvůj ,,drzý" deníkový výkřik o přijímání kritiky. Je hloupost na špatnou kritiku schovat ocas mezi nohy a říct, že měl kritik pravdu. Naopak. Je nutno jej přesvědčit o opaku, dokázat, že se v autorovi mýlil. TO je správné přijetí kritiky.

Perfekt. Čtu, čtu, smíchy se zalykám a dorazil mě ten závěr: ze sbírky Těžká výbušnina.

Vidíš, zakopal jsi svou milenku do růžové hlubiny. Je to všude. Je to Makropulos.