Trochublázen: To, že někoho líbám, je objektivní děj, subjektivní je pocit, třeba "miluju tě". To lze vyjádřit v haiku jen objektivním dějem či obrazem. V haiku o líbání je klíčovým motivem odkvétající třešeň jako obraz pomíjivosti, stárnutí. A pak ta výpadovka, po které ujíždí auto za autem.

Líbí se mi hlavně věta: Ne uctívat, ale věřit. Bůh může být pro někoho stejný přítel jako pro jiného fyzika ;) Je to něco v nás, signál putující celým kosmem, řád, který uklidňuje před tajemstvím smrti. Jo hezky napsané.

Trochublázen: ak by aj nestranný pozorovateľ šiel okolo, videl by že niekto pije tramín či niekto niekoho "líbá", bola by to realita. Za subjektívne sa tu považuje niečo, čo človek cíti, vníma - nenávidí, miluje, odmieta apod. Aspoň ja tomu tak rozumiem.

Koala: už cca asi 16 let ?

Když se v textu píše "pijeme tramín", "míjí mě kocour", "vážeš mi náramek" či "líbám tě", je to stále nesubjektivní, nebo už není? Já to nechápu. Snake_01 v teorii píše, že autor má být co nejvíc upozaděn. Samozřejmě si myslím, že omezovat se na tři verše je strašně málo, ale to je jiná otázka.

Psavec: Buď v kamenu sochou.
Tam dávno srdce netluče.
Zda jiné ruce mohou.
Spřetrhat obruče.
Krev co v saklá zemi.
Po níž nechtěl jít,čas však
jinak kráčel a muselo
to být.
Žadná uz ne socha
jen kámen rozpraskán
siuleta mnicha.
A duše může kam.
Jen kapka krve v dlani
co ker šípkoví.
Pohled k stare paní
co svýrá růže krepoví.

Líbí se mi, ač jsem zastáncem 5-7-5.

Ano, má to sílu.

Pěkné

Chybama se člověk učí

Najviac sa mi páči prvé s komínom. Pri treťom o kocúrovi a deviatom odbití mi hneď napadlo, že sa o mačkách hovorí, že majú deväť životov.

Gora: to jsem moc rád

Sasanka: děkuju

Psavec: děkuju

Koala: díky... já pozoruju roky už dlouho a ty sudý jsou hnus... lichý v poho

Koala: Díky moc.
Psal jsem to když jsem šel spát,sem tam ty slova doběhnou jen tak

Miro Sparkus: Děkuji za komentář a upozornění.

Koala: Díky.

Koala: Díky moc.

Mě se to hodně líbí. To kotě je tam v dobrém kontrastu. Hodně zajímavá první sloka.