Já jsem věřil vždycky tomu, že normální člověk chce vidět pravdu, kdo si nechce sundat šátek zákonitě padne na hubu protože nevidí... Zprůměrované chtění je sice kompromis ale z objektivního hlediska... Já měl na mysli spíš to, že člověk by se neměl bát stát si za svoji pravdou, i když jsou třeba nyní v kurzu jiné názory a hodnoty (pokud ta pravda samozřejmě není nějakým způsobem v rozporu se základními lidskými právy). Pastýře není potřeba škatulkovat, stačí jen jasně vidět kdo to je, a co dělá, zbytek už se poddá sám... Ale je to jen můj názor, možná je to úplně jinak :)

Dívenko v modrém, směj se přeci,
ač život není jak má být,
zloba ni nezdařené věci
přec nemohou nám vzít chuť žít!

Píšeš tu o probdělých nocích,
snad s pláčem padáš na divan,
smutek, co choulí se nám v srdcích
přec navěky nám není dán!

Znám Tě odtud co modré ptáče,
s úsměvem četlas básně mé,
přijď ke mně, tam i slunce skáče
dál jako Láskou zblázněné.

Ač život náš procházkou není,
věř, s úsměvem jde všechno líp,
ač za ranního kuropění
bych i já někdy smutkem chcíp...

Snad těch pár slůvek povzbuzení
postaví Tě zas na nohy,
víš, úsměvů svět víc si cení
než-li tragické polohy...
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

P.S. Já to dělám tak, že čím je mi smutněji, tím rozverněji se snažím psát...Pomáhá to, věř mi! M.

Dívenko v modrém, směj se přeci,
ač život není jak má být,
zloba ni nezdařené věci
přec nemohou nám vzít chuť žít!

Píšeš tu o probdělých nocích,
snad s pláčem padáš na divan,
smutek, co choulí se nám v srdcích
přec navěky nám není dán!

Znám Tě odtud co modré ptáče,
s úsměvem četlas básně mé,
přijď ke mně, tam i slunce skáče
dál jako Láskou zblázněné.

Ač život náš procházkou není,
věř s úsměvem jde všechno líp,
ač za ranního kuropění
bych i já někdy smutkem chcíp...

Snad těch pár slůvek povzbuzení
postaví Tě zas na nohy,
věř, úsměvů svět víc si cení
než-li tragické polohy...
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

P.S. Já to dělám tak, že čím je mi smutněji, tím rozverněji se snažím psát...Pomáhá to, věř mi! M.

Aliwien: Mou poslední básní v čase, kdys to psala, ale asi byla právě tato báseň, jenže žádné under line tu nevidím!;o)

:-) ano, lásku je třeba prožívat, ne o ní jen snít; ale když už ji žijeme, tak o ni s nejčistší touhou klidně i sněme :-) .. hodně štěstí ve stanici BEZEJMENNÁ!!

taron: No no no:-) A co třeba výchova ke schopnosti rozpoznat vlka, kterého se nebojíš ( dokud nechce tvoje prachy, tvoje strádání, ztrátu tvojí svobody - takže se vlka bojíš taky). Vlka obyčejně není možné vychovat. Je možné ho ale včas rozpoznat. Je možné mu lízt do zádě nebo ho, v lepším případě, odehnat, případně nakopat. Lepší je, když to jde bez násilí :-)

Vladan: houby s octem..dělej si co chceš :))) Nemluvíme o vychované taron a vychovaném Vladanovi, nebo vychovaném Ingoustovi :) mluvíme o lidech, co se honí za prachama a nevidí bolest druhých ...a jejich potřeby a jejich city....vo těch mluvíme...
vlka se nebojím... a pastýře mám :)))

Čtu znovu a shledávám, že o marnivosti to není. Snad o marnosti :-) Začátku by možná víc slušelo: Myslím, že vím už, ... A kdyby místo nedokážu, bylo třeba - neumím být bez tebe ... Po -obklopuje by možná mohlo být ještě -svazuje. Místo hledat možná - postrádat. Splavnilo by se to :-)

Vladan: To teda! Pořád nás někdo pase.

taron: ;-) děkuji :-)

taron: První otázka zní: chceme se změnit? A podmětem může být jak lidstvo jako celek, tak třeba já nebo ty osobně.
Druhá: Jak? Protože podle mě by bylo lepší, kdyby se taron stala nevěřící. Podle taron by byla změna k lepšímu, kdyby vladan začal věřit... :-))))))) Subjektivita posuzování vlka a pastýře.

Vladan: inkoust: Chlapi paráda...a chválím i autora...jo s vlkem i pastýřem máme všichni dávno zkušenosti, jen někteří si to nechtějí připustit :)))

Zkus říct blbci, ať není blbcem -tak toto je jedinečné....ale přesto, myslím, že úvaha apeluje na každého z nás ...chceme-li změnit svět, musíme změnit nejprve sami sebe...a kolik z nás se změní? No...svým způsobem to můžeme ovlivnit, protože znám i jedno pořekadlo : Kdo zachrání jeden život , zachrání celý svět....takže tak nějak :)

krásný sny...

inkoust: To vypadá, jako bys měl nějakou životní zkušenost s pastýřem... ééé... vlastně vlkem.

Wow... Nad touhle básní jenom žasnu. To je nádhera!... :-)

Vladan: :-)

Se zájmem jsem si přečetl. Líbí se mi ta úvaha. Budu teď ale trochu šťoura. Co se stane, když spadnou ty šátky z očí? Ty jistě víš, že to netačí. Že že by to byl jen velmi nadějný začátek. Píšeš o normách, které nechceš zdemolovat. Mohou se ale samy změnit? Mohou se změnit snadno, když ty šátky spadnou dostatečnému množství lidí a je pak dostatečná vůle ke změnám. Ale to se stává vyjímečně. Proto je sice nezbytně nutné "vidět", ale nestane se mnoho, když se nic nekoná. Nestane se mnoho, když prozře posmívaná menšina. Co uděláš, když spatříš stádo? Řekneš mu, ať není stádem? Zkus říct blbci, ať není blbcem. Zkus říct těm, kdo se snaží vidět pastýře ve vlkovi, že budou litovat. Co je to být sám sebou? projevit se? nebo čekat, až se projeví ti, kdo mají odvahu nebo vůli? Je to dost komplikované. Jako svět :-)

Hmm.. Pár otázek.
1. Co když si někdo ten šátek sundat nechce? Možná i většina.
2. "Je třeba si uvědomit co chce společnost, co chceme my, uvědomit si rozdíl " - jenže společnost - to je množství jedinců, tedy jakési "zprůměrované chtění", které by mělo vyhovovat většině, ne?
3. Tohle lze různě inerpretovat:
"Přitom se stačí jen trochu zamyslet, a možná ještě v ten den, v ten okamžik bude člověk moci spatřit ovce, a ti vnímavější i pastýře." Taron v pastýři uvidí Boha, někdo jiný současnou morální autoritu a někdo další třeba populárního (leč populistického a zkorumpovaného) politika. Není to "být sami sebou" právě v té volbě KOHO chci jako pastýře stáda vidět? (pastýř jako subjektivní volba)?

Zaujalo mne to. Vlastně to, o čem píšeš, dává za pravdu obrozencům. I když byli někdy trochu úsměvní, jejich snaha obohatit češtinu, byla v podstatě pozitivní. Protože, čím bohatší je jazyk, tím je méně nedorozumění (pokud ho používají ti, kdo chápou obsah pojmů).

Severak: Vladan: My dva? Spolu ? No..pracovali jsme trochu společně na sborníku ( Vladan o hodně více ) a vím, že se mi s ním pracovalo dobře...a co víc...bylo mi tak fajn před vánoci, že jsem se cpala jen čokoládou ...on teda tvrdil, že na druhém konci dělal to samé, ale věřte mu...já pak budu jako koule...a on ? No, věřím mu ...věřít je základ víry :)

Možná by to stálo za uvažování, díky Severáku za tip :)