No to právě nevím. Nesleduju to. (O nás?)

puero: Dík za názor! Myslím, že si až tolik neprořečíme. Jasně, že emoce do poezie patří, ale nezbytné jsou jen na straně příjemce. Síla básně není v emocích, které autora vedly k jejímu napsání, ale v emocích, které báseň vyvolává u čtenářů. To jsem myslela tvrzením, že hodnotu díla určuje čtenář... samozřejmě ne jeden, co tomu třeba nerozumí, ale hromada čtenářů (nechce se mi říkat škaredě masa) za pokud možno delší čas.
A jaká diskuze na jakém místě je podhoubím této úvahy?

napsané skvěle,a je tam moc myšlenek

K přemýšlení dílo jako dělané. (A to vůbec nemyslím ve zlém)

Dílo je to jemné a krásné, tedy, aspoň mi tak přijde. Takže děkuji, že jsem mohla být čtenář :)

No, takhle.. co je moc, to je moc.

Vidím, že podhoubím této úvahy je jiná diskuze na jimém místě.

Jsem jeden ze služebně nejstarších psanců, stejně jako Gabkin jsem začal na literu a přešel do Lukiho extra klubu básnických fajnšmekrů. Od té doby jsem prošel vývojem jako autor, jako kritik i jako čtenář. Souhlasím s myšlenkou Orionky, že jde-li autor s city na trh, nemá co truchlit, že ho někdo nechápe, hold to napsal tak blbě, že ho někdo nepochopil. Nemyslím si ale, že cenu díla určuje čtenář. Ani náhodou! Čtenář je laik. Je podoben bláznu, co kupuje rohlík za milión. Kdo určuje hodnotu díla je autor sám. Buď svými znalostmi, svými zkušennostmi, svým talentem, nebo jen jménem ale to všechno by se dalo shrnout do položky KOMPETENCE AUTORA. Čtenář je konzument. Když tomu rozumí, užije si dílo víc, než ten kterému se jen líbí, ale neví proč. Emoce do poezie patří. Bez emocí, co by to bylo bez emocí? Neřešilo se tu už na psancích nejmíň stokrát, že umění (dobré nebo špatné) má ze své podstaty vyvolávat emoce?

Pěkná, vyvolává pocity - to je pro mě hlavní. )

mám strašně ráda slovo krusta! a taky se mi líbí ten obrat s mollovým koncertem

vše již bylo řečeno...trefná, ale smutná...na druhou stranu...asi nějaké to vybouření, ochutnávky a mokrá prostěradla trochu potřebujem, než se uhnízdíme ;)

Moc pěkná :-) Stručná, jasná a přece plná pocitů ... :-)

Pěkná :-)

"následovala její pachovou stopu na dívčí toalety" - lol. Tahle povídka zní spíš jako parodie než jako vážné míněná.

BTW- jak si sakra holky vyměňují genetické informace? To mi jako člověku, který maturoval z biologie nedává logiku...

fíha...rosteš, rosteš...
já vždycky říkávám, neodradit nikoho od ničeho, neboť, nějaké bohem darované nadání je naprosto k ničemu. Základem všeho je píle a píle a neusnout na vavřínech. Když porovnám tvé začátky a nyní tvé konce je důvod v bytí pokračovat, neboť se nebojím dnes říci, že jsi už lepší než já...

Anička: Fíha. No...dobrý, přečetla jsem si obě tvé úvahy. No a taky tvá slova o tobě. Myslím...myslím, že máš srdce na pravém místě. No, zvládat vztek, je to velkej hřích, řeklo by se...ale kdo v dnešní době není vzteklej, viď ? Proč, proč, proč - tyto otázky a jiné by tě měly nasměrovat k sebepoznání a následné práci na sobě. Povídat si s očima - oči, oči - to poukazuje na tvou hlubokou vnitřní citlivost. No a pokud jde o tvou profilovou fotku , já osobně bych si tam vybrala jinou, pokud nechceš, aby ti někdo psal komenty typu: alespoň kozy má velký :)
Ještě bych to příště dala do jiné kategorie, aby jiní neměli co "kritizovat" a jinak? Dobrý.... paráda. Má to duši.

Někteří svědci historie
to umí - stojí a jsou tiší.
A ten zvuk neruš,
to jsou v kufru myši.

A k dílku :
kouzelně jednoduché a myšlenkové.

Orionka: Děkuji.

Takže z nadhledem : provokovat k debatě bylo u tebe míněno v dobrém slova smyslu - v mém konkrétním provedení se to opravdu povedlo, čemuž se musím opravdu zasmát, nicméně přesto pro mne tato debata má neskutečnou cenu - pro jiné zřejmě ne, a nebudu se za to na ně zlobit.

Takže v klidu jsem chtěla jen napsat toto : Když pomineme to, za jakých okolností poeta své dílo napsal, atd., pak se nám vyloupne to, že každý má právo tu publikovat a každý má právo slušným způsobem jakkoliv reagovat. Co je slušné, to už je vlastně v hledáčku morálky každého z nás, pro jednoho ještě ucházející, pro druhé už nepřípustné a naopak: zpětná reakce autora na komentář může být zasejc neslušná, byť samotnému autorovi se to zdá zcela v normě...

Ještě jedno : každý může komentovat, ale každý by měl mít respekt k tomu, že pokud to někoho zasáhne, aniž byste to čekali a vás zasáhne zase jeho zpětný koment - pak je vhodné takového autora přestat komentovat, nebo si to v klidu někde bokem vyříkat, nebo se pohádat ( jak to dělávám já :))) " Slušnost " je nelézt autorovi tam, kam on nechce, nebo kde vymezil nějaké hranice. Jinak abych byla spravedlivá, bývám také často neslušná. Tak a je to.
Omlouvám se za sebe samou v této diskuzi, všem, i pouhým čtenářům - myslím, že jsem se tu pěkně vykecala, což mě doufám dlouho znovu nepřepadne.
Děkuji.

Severak: Díky za komentář a souhlasím. Rozum i cit jsou potřeba a ideální je najít ten správný mix. Ale zatímco rozum se za určitých okolností bez citu obejít může, cit sám o sobě nefunguje.

gabkin: Díky na návštěvu i zajímavé zamyšlení. Je to, jak říkáš, jsme tady amatéři a hlavně pro radost, která pro každého může spočívat v něčem jiném. Já popsala pouze svůj úhel pohledu a záměrně jsem ho trochu vyhrotila, abych vyprovokovala diskuzi, což se opravdu povedlo :).
Zaujala mě tvoje libůstka nacházení prázdných slov, protože tohle zkoumání mě taky baví. Někdy má slovo pouze dekorativní funkci, nebo hůře jen funkci rýmovací, ale zručný autor i tohle dokáže zamaskovat a z díla mu nic ven netrčí.
A k tvému závěrečnému postřehu - tak jednoznačné to myslím není. Básnění na zakázku za bolševika byla samozřejmě degradace, z poezie se stalo prachsprosté řemeslo. Ale nejen tehdy se básnilo racionálně, tahle debata rozum versus cit je vlastně hodně stará. Poe napsal svého Havrana právě jako důkaz, že k poezii lze přistupovat čistě racionálně, a podrobně jeho vznik popsal ve Filozofii básnické skladby. A Havran se do historie zapsal určitě. V životopise lorda Byrona se dovídáme, že většina jeho slavných děl vznikla prostě proto, že mu v Itálii už docházely prachy. Současným příkladem jsou třeba písňové texty, což je vlastně poezie psaná čistě na zakázku, podřízená přísnému řádu a s emocemi, které autor psal na míru interpretovi - a stejně některé mají neskutečnou sílu.
Takže ano, autor zmítaný životem a emocemi to asi má z jistého pohledu lehčí, ale myslím, že to není nezbytnou podmínkou :).

Krátké a zajímavé dílko :)