12.11.2011 - 18:49
2(1.)
dnes jsem si přečet vše co tu máš ... jsi fakt dobrá ... jsem li já ten, který je hoden posuzovat..:-)
05.11.2011 - 22:39
1(1.)
Zdá se, že jsme oba četli Malé dějiny filosofie od Storiga co? Líbila se ti kniha? Nebo bys taky řekla, že byla příliš stručná? Ten příběh o Teng-Šiovi se mi hodně líbil. Ukázal obojetnost sofistiky v pravém světle. V negativním světle, ale její pozitivní úlohu si konfucionisté nikdy neuvědomili. Teprve až neokonfucionisté. Protože teprve z obranných reakcí na sofistické nachytávky si vytvořili pořádnou filozofickou základnu pro své myšlení.
02.11.2011 - 20:37
1(1.)
,,Ani její cena není tak hrozná. Prodává se všude..
To mě sere. Že není jenom pro mě."...... To je hodně povedený! :)
To mě sere. Že není jenom pro mě."...... To je hodně povedený! :)
01.11.2011 - 22:51
2(1.)
Milá hedviko... Kdybys psala "moderní" básně, plné hrubek, sprostých slov a orgasmů tak s tím souhlasím, ale takhle ti můžu říct jenom: "FUJ!" protože já osobně si tvoje básně moc rád přečtu :)
30.10.2011 - 08:24
2(1.)
Jak mi bylo řečeno odborníkem z oboru stomatologie: čištění zubů obnažuje zubní krčky, drásá zubní sklovinu a zvyšuje citlivost zubů na teplotní výkyvy v ústech. Apeluji na všechny se zdravým rozumem: Nečistěte si zuby!!
26.10.2011 - 05:43
3(2.)
z knihy Přátelství
Jak nádherný je takový telegram, který vámi zatřese, přinutí vás vstát uprostřed noci a žene vás na nádraží: „Přijeď, potřebuji tě!“ Rázem objevujeme, že máme přátele, kteří nám pomohou. Ponenáhlu si zasluhujeme ty, kteří nás žádají, abychom my pomohli jim…
+
A proto, můj příteli, tolik potřebuji tvé přátelství. Žízním po druhu, který, povznesen nad všechny rozumové rozepře, ve mně respektuje poutníka, směřujícího k tomu světlu. Potřebuji někdy předem zakusit slíbenou vřelost, vyjít ze sebe a trochu si odpočinout na té schůzce, která bude patřit nám.
Jsem unaven polemikami, výhradami, fanatismy! K tobě mohu přijít a nemusím se ustrojit do uniformy, nemusím odříkávat nějaký korán a nemusím se vzdávat čehokoliv, co patří k mé vnitřní vlasti. U tebe se nepotřebuji ospravedlňovat, nepotřebuji se obhajovat ani něco dokazovat. U tebe nacházím mír jako v Tournusu. Přes má neobratná slova, přes mé úvahy, které mohou být mylné, vidíš ve mně prostě člověka. Ctíš ve mně vyslance víry, zvyků, osobních lásek. Tím, že se od tebe liším, nijak tě nezraňuji, ale obohacuji tě. Dotazuješ se mne, jako se dotazujeme cestovatele.
Já jako každý jiný toužím po uznání a u tebe se cítím čistý. Proto směřuji k tobě. Potřebuji jít tam, kde jsem čistý. Ani mé návyky, ani mé počínání tě nikdy nepoučily o tom, kdo jsem. Přijal jsi mě takového, jaký jsem. A proto jsi byl, když to bylo nutné, shovívavý k mým postupům a mému počínání. Jsem ti vděčný, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Co bych si počal s přítelem, který by mne posuzoval? Přijímám-li u svého stolu přítele, poprosím ho, aby se posadil, když kulhá. A nechci po něm, aby tančil.
Příteli, potřebuji tě jako vrcholek hory, kde je možné dýchat! Potřebuji se ještě jednou vedle tebe opřít lokty o stůl v hospůdce s terasou z rozeschlých prken na březích Saony a přizvat tam dva lodníky, s nimiž si budeme připíjet, klidní a usměvaví jako šťastný den.
Budu-li ještě bojovat, budu trochu bojovat i za tebe. Potřebuji ti pomáhat žít…
Jak nádherný je takový telegram, který vámi zatřese, přinutí vás vstát uprostřed noci a žene vás na nádraží: „Přijeď, potřebuji tě!“ Rázem objevujeme, že máme přátele, kteří nám pomohou. Ponenáhlu si zasluhujeme ty, kteří nás žádají, abychom my pomohli jim…
+
A proto, můj příteli, tolik potřebuji tvé přátelství. Žízním po druhu, který, povznesen nad všechny rozumové rozepře, ve mně respektuje poutníka, směřujícího k tomu světlu. Potřebuji někdy předem zakusit slíbenou vřelost, vyjít ze sebe a trochu si odpočinout na té schůzce, která bude patřit nám.
Jsem unaven polemikami, výhradami, fanatismy! K tobě mohu přijít a nemusím se ustrojit do uniformy, nemusím odříkávat nějaký korán a nemusím se vzdávat čehokoliv, co patří k mé vnitřní vlasti. U tebe se nepotřebuji ospravedlňovat, nepotřebuji se obhajovat ani něco dokazovat. U tebe nacházím mír jako v Tournusu. Přes má neobratná slova, přes mé úvahy, které mohou být mylné, vidíš ve mně prostě člověka. Ctíš ve mně vyslance víry, zvyků, osobních lásek. Tím, že se od tebe liším, nijak tě nezraňuji, ale obohacuji tě. Dotazuješ se mne, jako se dotazujeme cestovatele.
Já jako každý jiný toužím po uznání a u tebe se cítím čistý. Proto směřuji k tobě. Potřebuji jít tam, kde jsem čistý. Ani mé návyky, ani mé počínání tě nikdy nepoučily o tom, kdo jsem. Přijal jsi mě takového, jaký jsem. A proto jsi byl, když to bylo nutné, shovívavý k mým postupům a mému počínání. Jsem ti vděčný, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Co bych si počal s přítelem, který by mne posuzoval? Přijímám-li u svého stolu přítele, poprosím ho, aby se posadil, když kulhá. A nechci po něm, aby tančil.
Příteli, potřebuji tě jako vrcholek hory, kde je možné dýchat! Potřebuji se ještě jednou vedle tebe opřít lokty o stůl v hospůdce s terasou z rozeschlých prken na březích Saony a přizvat tam dva lodníky, s nimiž si budeme připíjet, klidní a usměvaví jako šťastný den.
Budu-li ještě bojovat, budu trochu bojovat i za tebe. Potřebuji ti pomáhat žít…
18.10.2011 - 21:16
3(2.)
I ten jazyk mi tu Citadelu připomíná. Kdysi jsem si z ní skoro celou kapitolu opsal, pak ji ztratil a teď se snažím ji v té knize najít. Celé to téma navozuje různé asociace i na zkušenosti s psanci. Různé zkušenosti. Vstřícné, otevřené a přátelské "rozhovory". I ten opak. Zajímavé je i všímat si "vzniku postojů". Některé jako by vznikaly nikoli po úvaze, ale z rozhodnutí projevit takový postoj. A pak je ještě zajímavejší všímat si té potřeby se toho postoje držet a bojovat za něj, i když důvody se v prach obrátily. Protože chybí ta zkušenost. Zkušenost pocitu svobody. Svobodně a radostně vyslovit, že jsem obohacen "přeznáním". Nebo, že jsem se mýlil. Samozřejmě, že nejtěžší je vyslovit: chtěl jsem být předpojatý. Nebo: nechal jsem se strhnout "silnou" oporou. Rozhodl jsem se být v opozici. Tak já už toho raději nechám. :-)
18.10.2011 - 20:52
3(1.)
Chtěl jsem ti odpovědět statí z CITADELY, která by to dobře doplnila, ale ještě jsem tu kapitolu nenalistoval. Tak až ji najdu...
17.10.2011 - 22:33
3(3.)
Tedy děkuji ještě jednou: podívala jsem se na ten Vondrákův překlad a nemohu smlčet, že ten tvůj se mi líbí víc (aniž posuzuji, vejdou-li se slova do melodie, a to mimo jiné proto, že toho nejsem schopna:-))
17.10.2011 - 21:42
3(2.)
Eliška Vobrubová: Není zač :-) Překlad je, musím se přiznat můj, tedy je to velký znetvořenina Vondrákova překladu. To proto, že se mi ten jeho nelíbil.
11.09.2011 - 18:13
2(2.)
carodejka...Niky moc hezké, vše se dá změnit ale někdy mi přijde že právě tu změnu lidé nechtějí, či obcházejí.