yahooo

Ellie postapoetry

:-)

Strach:
Ten příběh, z kterého vychází, opravdu bolí ...

Nikdy nevíš hodiny...

S citem a ladností jako vždy, mistře.

... V jedné hospodě na nocleh
Pán... Nepan
Se sejdem

Pohledni do zrcadla
Ne obličeje
Ale duše a svědomí

Sweet

Au

Pěkné a bolí

Příjemné

Psavec: uz jen 4 básně této sbírky a dám pokoj :) a děkuji

človiček:

Cesta ke světlu,
kde tak často se padá,
A chytáš se všeho,
... co se nerozpadá

Až rozpadne se všechno
v pouhý prach
Teprv až tam
zmizí strach

človiček: Moc děkuji za Tvá slova.

Také souhlasím.

Žít v představách se nedá věčně.

Dobře jsi to poskládal, barde.

Psavec: Diky za komentář,kdo ví,jenom ty růže krepový..

Teprve v čase, který člověk možná nemá
v černotě zjeví se mu krása němá.
Teprve v hodině poslední On ví
co jiní netuší. Pokud pak víru v ten
poklad má, cestu k světlu rozpozná. Ví
že již nemá co zhatit a poznání nelze
již ztratit a kdyby už nedostal se na hladinu
vděčný bude za tuto poslední změnu neboť
vesmírem lásky stává se za odměnu.
Vítám tě Ellie

Moc hezké.
Zkusim něco vyplodit z tvé inspirace.

Čas plyne a já tu čekám,
jen srdce dál tluče,
pro člověka.

Dozněly bitvy,
a zvuky děl,
hlasy co neměly,
na výběr.

Procházím věky,
tisíce let,
naděje přichází
naposled

Projdi si bahnem,
znič skoro svět,
pochopíš snad,
až ohlédneš zpět

Nechci tě trestat,
nechci tě bít,
jen z toho, co poznáš
víš kam dál jít.

Stěžuj si,
a můžes klít,
z lásky jen k tobě
vše bude se dít.

Určitě ji potom něžně uklidnil a utěšil.

Každou rozkoš je třeba vychutnat co nejdýl.