Jarda468: Díky

človiček: Děkujivza komentář.

Dandy: Brigita: Hudbě málo rozumím
tón slovu dát neumím.
Však skromně chtěl bych povstatí
a k Vám mušketýrům se přidati.
Neboť i já do pláště slov duši halím
a nahotu svého srdce neutajím v rýmu.
Svým tapírem výrazy do vesmíru sekám
a klobouk před Vámi básníky smekám.
A muzikanty též však akord je veš
kterou nepolapím, hlavu však
pro ni rád ztratím.

Myšlenka nic nemění, pokud nemá emoce jsou to plané nemoce. Když však energie pocitu do hry vstoupí byli by jste hloupí kdyby jste se jen ptaly zdali příběhu scénář jste zrovna nepřepsali. Z emočních bouří děj mění se , tvoří. Tak kde je ta výhybka sakra!!!

Jednoduchá, a možná proto tak dobře funguje. :)

Hezká. :)

Krásné, moje oblíbené roční období.

Mňau

Sasanka: I kaktusy krásně kvetou,
říci vše jednou větou? Nesmíš je moc zalít, smrt v péči by mohli najít.

Není tím největším štěstím milovat někoho víc než sám sebe? :)

„každá duše měla příběh
každá duše měla jiný cíl“

Tyhle verše mi ihned vybavily „Další příběh“ od MAAT. Poslechni si :)

Rytmus místy drhne, ale jinak se mi líbí

„Sny jsou ilustrace z knihy, kterou o sobě píše vaše duše.“

rosnička: koiška: dekuju, doufam, ze i tahle byla srozumitelna

koiška: dekuju, bohužel ke konci se opět objevila tragedie :(

Dandy: dekuju převelice

Pěkná.

Brigita: Moc děkuji.

Tak ta mne velmi velmi oslovila.

Slova k písním a hudba zní mi v hlavě častěji.
Jak lord, co do srdce bodl mi svůj kord,
v nich ztratit bych se chtěla častěji.

Jak meč do těla mi proniká,
tak i já k nim z reality ráda utíkám ...

Děkuji ... hm, možná by šlo otázku položit i takto?
Je opravdu osud, žít život jak dosud?