Vše má svůj čas.

Vitr jen se nesmi stát vychřicí pak přináší i smutek.

Brigita: Popálen buď Ležíš citrus, až na veky. :)

koiška:
Ba, pravdu díš
a než co zvíš
Ergo je výš

Děkuji

Brigita: Diky ano znovu jezdím na kole a je fajn.

Brigita: Diky za prečtení a komentář.

Čau, díky. Kouknul jsem se do kalendáře, 13.10. má svátek Koloman a další zbytečné dílo bylo na světě. Pod žádným kopcem jsem se nezhulil a neožral, napsal jsem to střízlivý asi za minutu. Táta mi nedal ani miligram sebevědomí. Pak už volá mé ženě, jestli za ním přijedem. Nechci. Strašnej borec a souložník, přitom je to vše trošku jinak. Neumí si představit život bez auta. Vysadil bych ho uprostřed Ohňové země a poraď si chlapíku.

Doufám, že je už lépe a jinak zajímavě popsaná událost, co všechno se dá vložit do veršů ... všechno.

Také se mi moc líbí.

Zajímavé, že bys z poezie přešla do prózy? Proč ne i ta Ti sedí. :-)

Pěkná a i vtipné rozšíření od človíčka. :-)

Moc hezká.

Krásná ... nechám se asi inspirovat ...

Hm, je to těžký ... všichni jsme nějakým způsobem rodiči poznamenáni, někdo víc, někdo méně, však bolest z toho můžeme cítit stejně ...

Povedená.

Také se mi líbí.

uff ... to snad ne ...

Začátek se mi moc líbí, pak jsem se nějak ztratila ... zkusím se znovu naladit. :-)

Dandy: děkujeme :-)

No hej... traumy z minulosti si so sebou nesieme všetci... a často až navždy.