Myšlenka skvělá, ale ty rýmy. Sorry jako:-D Bez básní je člověku líp, ukníkanému, skrčenému stvoření nežijícímu svůj život. Za někým ty blbiny chodí sami, jen neví, kdy a co škrtat. Pro mainstreem se píše tak lehko. Dobré básně samozřejmě vznikají ve smutku. Atd atd. No můžou vzniknout jen tak. S drogou:-) No nic, nebudu ti tu spamovat, jak se říká. Nejlíp bylo kolem roku 2000, každej to vidí jinak, jen k se k sobě chovat bez násilí, o to jde.

Má náboj a věřím jí, mně se moc líbí je živočišná a plná elánu

Copak, zhudebnit se dá leccos, ale některé rýmy nejsou moc pěkné (stál/zdál), některé jsou divně seskládané (inverze v "nevyjdu vstříc mu"). Asi by to sedělo na nějakou alternativní aranž.

Připomíná mi to jednu báseň ze Hřbitovního kvítí. Moc hezké :)

často člověk hledá slova, znáš to určitě, po zhlédnutí krásného filmu ho strašně nerada rozebírám hned po cestě domů, ruší mě to, usazuje se ve mně a vstřebávám ho a chci s ním být sama. Tak to mám s touhle melancholickou básní, jejíž závěr je vyvrcholením a je nádherná

moc děkuji všem komentujícím, vážím si vás

DDD: Zdravím a děkuji za komentář, tvé komentáře mám ráda i u jiných. No ale stojím si za tím že když mám hodně vnějších vjemů :-) tak mě vůbec nic nenapadá, jsem v jednom kole, zahlcená životem. No a když se začnu trochu zklidňovat a není kolem mě takový šrumec, tak pak najednou přicházejí verše :-) Mám ráda obě období. V jedné mé "básničce" je na začátku: Mám ráda svůj klid i divokost koní... Děkuji ti

Rým "očí x pootočí" nelze přejít, aniž by si člověk připomněl překrásné Královnino blues Václava Hraběte. To mě provází už od nějakých mých patnácti :-)
První dvě sloky jsou tradičně barevné, jemně vonící a vzbuzující očekávání toho, co bude dál. Z té třetí pak mám pocit, že byla napsána "aby už to bylo". Příliš rychle to odlétne a nezanechá to ve mně to, co bych čekal. Takový ten pocit, kdy se slova po přečtení ještě chvíli vznášejí u stropu.

Kéž by krása tváře opravdu vždycky značila i krásu duše! Ale oči asi skutečně neschovají nic :-)

kmotrov: jasně ta erotika je tam, dokonce se mi příčilo to dát do lásky, možná tím jsem to chtěla zastřít, no já většinou s kritikou souhlasím, ale tahle básnička se mi líbí, děkuji :-)

andante aledeto (pomalu, ale jde to)

To nemám ze sebe
https://youtu.be/GCGr1TVl-L4

Ten konec mi zní až moc masochisticky, takže se mi příčí ho chápat. Ale, jak se říká, "Proti gustu žádnej dišputát" Co se básně samotné týče, zapracoval bych na rafinovanějších rýmech (nebo se jich zbavil) a poetičtějším, zastřenějším vyjádření. Rád si přečtu další...

Přemýšlím nad tím posledním řádkem. A ujasnil jsem si jednu věc - pokud je láska opětována, bolest by v tom neměla být. Což není nic extra objevného a s tou básní zas až tak moc souvisejícího, ale díky za to. Zaujala mě.

První polovina se mi líbí víc než druhá. Ve druhé půlce bez povšimnutí roztály rozpaky a jde pro mne až příliš prvoplánově do erotiky. Ve druhé půlce mi chybí to co je pro mne poezie, to v zásloví. A to Ty umíš, tentokrát to tam ale nenacházím.

Amadeo´´: Taky nějak nevím, co na tak milá slova říct. Moc děkuju za návštěvu. Pokud opravdu láká k opětovnému přečtení, je to pro mě největší odměnou :-)

Nikytu: Díky, těší mě, že se ti to líbilo :-)

Tom Cortés: Tak téhle pochvaly si moc vážím. Díky :-)

Ta je prostě nádherná. Nevím co dodat, prostě nádherná.

Nikytu: Taky to byla fuška :-) Děkuji moc! :-)

Nikytu: Jsem rád, že ji právě takto vnímáš... Děkuji moc za zastavení!

Nádherná... Přemýšlím, co k ní napsat víc protože mám pocit, že si to rozhodně zaslouží, ale nějak nenacházím slova... Asi ve mně ta její jemnost a zvláštní, smutnokrásná melancholie ještě stále doznívá. A určitě se ještě k tomuto krásnému obrázku vrátím.