O přátelství – můj souhrn

Třetí list Seneky – souhrn

Seneka upozorňuje Lucilia, aby dobře zvažoval, koho nazývá svým přítelem. Přítel je pro Seneku i pro mne víc než nějaký známý, v dnešním slova smyslu též kamarád.

Já sám si přítelem troufám nazvat jediného člověka. Seneka naopak předpokládá, že máme přátele nám dražší a přátele nám méně drahé. Méně drahé přáteli nenazývám, a proto mám jen jediného, v Senekově podání nejdražšího, přítele. A je to právě on, se kterým, dle Seneky, hovořím tak odvážně, jako se sebou samým a kterému otvírám celé své srdce.

Jenže někdy se tak děje opožděně. Pozdě jsem příteli napsal dopis, měl jsem mu důvody své zdánlivé zasmušilosti říci rovnou. Do přátelství jsem však zanesl tajnůstkaření s vlastními pocity. Seneka Luciliovi radí: „Sdílej se o všechny starosti, o všechny úvahy s přítelem.“ A již nyní vím proč – neučiníš-li to, budeš-li své city příteli tajit, utopíš se v nich a zapomeneš na svého přítele. Ba co víc, je-li to skutečný přítel, raníš jej svou nedůvěrou a sobeckostí. Právem pak na tebe zanevře, bude kolem tebe chodit mlčky. Ještě hůře, veškerá vaše sdílená přítomnost bude pro oba dva obrovským utrpením. Každé slovo pronesené jedním v přítomnosti druhého bude jehlou vraženou přímo do srdce, ticho – jen zdánlivé, vaším mlčením přehlušované – vás bude oba dusit k nepřežití, až nakonec budete se mrákotně ploužit školou, krajem.

To vše jsme s mým přítelem prožili. A když napětí mezi námi dostoupilo vrcholu – přítel přečetl můj druhý, velmi ostrý dopis – nezbylo nám, než si vše říct. Tajemství mezi přáteli zkrátka být nemůže, jak se ukázalo ani nesmí být – mám na mysli tajemství jedním před druhým tajené. Vždyť bezdůvodná nedůvěra mezi přáteli vyvolává skutečné své důvody – příteli jsem nedůvěřoval, nesdělil jsem mu tajemství. A on pak beze mne dohadoval věci mě se týkající a ani mne o tom nezpravil. Proto jsme se spolu sešli v noci, pod hvězdami jsme si vzali Měsíc za svědka, znovu si vyjádřili důvěru. „Budeš-li přítele pokládat za důvěryhodného, vskutku se takovým stane“ říká ve svém listu Seneka a souhlasí tak vlastně s naším činem.

Seneka také varuje před přílišnou otevřeností k všem. S tím problém nemám, řadím se do druhé kategorie, tedy těch, již se strachují i nejdražšího přítele zasvětit do svých tajemství. Radí-li Seneka: „Je nutno promísit obě krajnosti: i odpočívající má jednat, i jednající odpočívat.“ Musím dodat, že příteli je třeba říkat vše nejen otevřeně ale také hned.