Mě by z tý básně úplně stačila poslední sloka bez té předehry. Ta je fakt dobrá.

Moc krásný. Čas se směje naišm slzám, protože dobře ví, že je stejně jednou vysuší :)

Megynka: vanovaso: No, ona smutná snad ani být nemá. Tragická už, doufám, vůbec ne. Je to taková mapa života. Takovej ten normální vývoj - jako, že když jsou spolu lidi čerstvě, nic jim na tom druhém nevadí. Po nějaký době pak člověku vadí naopak kdeco. No - a tohle je o tý třetí fázi, (pokud se k ní člověk vůbec dostane), kdy zjistí, že toho druhýho nemá smysl předělávat, že ty jeho různý mušky jsou vlastně docela milý a že stojí za to s ním bejt :-)

taron: Birtiri: kekebreke: Nebyl jsem si touhle písničkou vůbec jistej. O to víc mě těší, že se vám líbila. Díky :-)

Vzpomněl/a jsem si k tomuto tématu na Strach ze svobody od Ericha Fromma ( https://www.databazeknih.cz/knihy/strach-ze-svobody-4561 ). Připadá mi, že jde o totéž téma, až na to, že v jeho případě lidé neutíkají k Bohu, ale k Adolfu Hitlerovi. Lidé se bojí svobody a jedinečnosti, protože je činí osamělými a vylučuje ze společnosti, zatímco společné podřízení diktatuře je spojuje a za konformitu jsou chváleni. Podívej se alespoň na recenzi: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/odborna-literatura/4601-str
ach-ze-svobody

Ale se svobodou se poutá také zodpovědnost, a to jak za svoje činy, tak i za svoje pocity a člověk si možná mnohdy škodí sám, když svoji svobodu využívá k tomu, že se vyhýbá lidem, kteří by ho ocenili a se kterými by mu bylo dobře, a vyhledává lidi, kteří po něm budou chtít konformitu. Za to by pak neměl vinit svobodu, ale svoje špatná rozhodnutí, neznalost apod.

taron: Moc rád Tě vidím a děkuji za upřímnost. Ta báseň je hodně na okraji. Podle Junga se za vědomým já nachází velké nevědomé já, ve kterém je uloženo vše co se historicky na světě událo a sem tam to k nám proniká, jako nevysvětlitelné jevy, taky ve snech a pod. Proto jsem to malé vědomé já přirovnal ke špatně přilepené náplasti.
Moc Ti děkui.

Překrásné :).

Moc pěkná ... cítím tragédii ...

jsem ráda že jsem mohla číst

co má vlastně ta třepající náplast znamenat - co tím chtěl básník říci? Asi mám malou fantazii :-)))

validace podle Naomi Feilové - úžasná to věc

Čím víc člověk stárne, jakoby prohlížel víc a víc skrz mlhu, nebo jakýsi závoj...(teda pokud chce prohlédnout)
krásná báseň, líbí se mi tam tolik obratů...

všichni už řekli všechno, někdo má strach ze svého osudu a ty se nebojíš mu motat hlavu
ta báseň je prostě parádní

taková nostalgická, krásná

jo_: Autor byl dle mého vkusu až moc stručný, své myšlenky, pocity a rozpoložení ukryl tak dokonale, že z těch osmi písmenek člověk nemá žádný požitek. Navíc myšlenka díla- My jsme svět, tady a teď? Mám dojem, že už jsem to v jedné české písničce slyšela. :)

Ty umíš vždy pohladit... Krásné, byť trochu smutné

Pěkná náladovka, líbí se.

jo_: neschopnost víry ve vyšší moc, která řídí jednotlivé osudy, děsivá svoboda vůle, můžeme cokoliv co chceme. měli bychom? není měli jiné než to co si určíme. jako člověk, jako lidé.

Někdy si říkám, jestli porušit křehkost slov svým komentářem, svými obyčejnými slovy... ale jak jinak říct, že se mi to hodně líbí? :-) velmi hezké, hluboké...

Yana: jo, trefilas to. Památka s varováním bude asi nejbližší definice.