Mně adjektiva nevadí :o)
Zaujalo to; jsme opravdu oceánští cestovatelé a někdy i tonoucí...

Mlčeti Zlato: človiček: Díky. Jsem ráda, že text zaujal.

Opět klasika. Moc fajn.

Překrásné. Všechno, co si myslím.

Neděle nás těší, to se hodně hřeší.

slavek: děkuju!

Zitra: děkuju za návštěvu! :-)

Já se málo kaju, šetřím tak čas.

Lidé co nenaslouchají tichu neví co je hluk,Hlas je vibrace barev. Někdy se stačí dívat.

Moje 22 letá dcera má taky chaos.Trochu vlaje ve větru a netuší kam jí to pošle.Osobně jsem si vždy psával deník- pomáhalo to.

človiček: děkuji za komentář, i mne to jaksi hřeje :-)
Zitra:
Doufala jsem, že to bude ta malá, co letí sama,
jako předvoj reje.
A přání splnila! Sic na krátko, jen co svítila,
ale to už se tak ve Vesmíru děje.

slavek: Já děkuju.

Ano, naprostá pravda. Kolik takových sebezrad člověk zažije.
A jak to vyjádřil jeden textař "... pak mé svědomí zvrací v záchodě".

Tentokrát je to bez humoru, ale zato moudrý životní postřeh. Díky.

Působí to na mě celé jako "poslední romantika". Hezky vykreslené.

Krásně vyjádřené pocity.

Ano, byla by to škoda. Je to taková malá, chutná třešnička.

Přesné, trefné. Chápu. Úvodní slova si opakuji (musím opakovat) stále dokola.

Souhlasím s vanovaso...

Psavec: Jarovanek: Děkuji pánové.